Report z O2 Dance Music Awards 2006 od Myclicka

foto: MĂ­lo pro Depo9.cz

Skyline to rozžhavili do běla!

Odhadl jsem to přesně... Srovnávat warm-up k akci O2 Dance Music Awards 2006 a finálový večer párty samotné, na němž měly být konečně vyhlášeny výsledky, bylo stejně bláhové jako hledání podobnosti mezi jablíčkem a hruštičkou. I přesto, že se obě konaly na stejném místě, ta druhá byla o dost zajímavější! Za symbolickou stokorunu si tu mohli ti hlasující užít vystoupení dvou desítek účinkujících na třech pódiích (to čtvrté bylo pouze pro vyvolené) a odnést si zajímavou cenu od sponzorů (to pokud byli samozřejmě vylosováni). Proto také ona kratičká fronta před místem samotným, když jsem pět minut po jedenácté na pověstnou periférii dorazil. Ochranka byla tentokrát skutečně důsledná a tak jsem musel z batohu vyjmout i početnou sbírku parfémů. Nicméně díky moc za tuto kontrolu - s pepřovým sprejem jsem se poznal nedávno osobně a na základě této zkušenosti jsem své pokrmy přestal tolik kořenit! Schody do hlavního sálu jsem bral po odložení svršků po dvou - vždyť už za pár minut to vypukne a já byl zvědavý jako opička... Uf! Skyline si tedy umí přitáhnout pozornost a ten neproniknutelný dav pod sebou rozhýbat! MC Nu.C a MC Jacob do mikrofonu právě skandovali refrén k Pretty Princess, já jsem ovšem potřeboval místo krásné princezničky najít spíše nějakou pozorovatelnu, z níž bych měl pódium jako na dlani. Ani tentokrát balkón nezklamal a i přes značnou provozní teplotu poskytoval příjemné útočiště nejednomu šmírákovi. Skyline přidali další dva pumpující kousky ze své desky Virginplatonicpanic, přičemž ani takto v šestičlenném obsazení se na poměrně malém pódiu nepošlapali a samotné předávání cen mohlo začít.

Je tu někdo, kdo zná TomaAngela?

Navíc přesně podle plánu - hodinky ukazovaly 23:15, když se z pohledu diváka k pravému mikrofonu postavila Lejla Abbasová, zatímco levý si vzal do ruky Ondřej Turek, internetové veřejnosti známý spíše coby Maks. Přiznám se na rovinu, že konkrétně od médii notně protřelé Lejly, která má navíc s moderováním nejrůznějších akcí bohaté zkušenosti, bych očekával profesionálnější výkon, což byla zřejmě ta chyba... Oba dva si příliš nenahrávali a možná by jim pod hlasy slušel také nějaký ten hudební podkres, protože ono rozpačité ticho při čekání na přebírače cen ty dole muselo poněkud nudit. Zvláště po té divočině se Skyline! Na druhou stranu ne každý z těch přebírajících si s mikrofonem rozuměl a tak mnohdy bylo slyšet jen každé druhé slůvko díků. "Úplně všem" poděkoval také stále populárnější Nipp, to když odebral z rukou organizátorů soutěže Do aRe Mi X (kteří se s DMA tak nějak svezli) laptop, jako hlavní cenu v jejich remixérském klání. Mohu pouze předpokládat, že už hodinu po vyhlášení na něm vznikla další povedená skladba. :) Do slušných rozpaků byl zase Maksem uveden výherce rubriky Objev roku - TomAngel, o němž prý moderátor nikdy neslyšel. Inu nezáviděl jsem mu tohle procitnutí do reality! Je opravdu jen škoda, že nemohl, stejně jako před rokem DJ Tonez, přímo na místě ukázat, co vlastně umí a za co si tento hrdý titul zasloužil...

Vida, na květinu se nějak zapomnělo!

Aby se stále jen nemluvilo a atmosféra se maličko odlehčila, střihli si zde Skyline ještě "neplánovanou" vsuvku s pěti skladbami a poté jsme byli svědky dalších vítězů v jednotlivých kategoriích včetně předání těch krásných cen. Pro toho, kdo třeba přeslechl obsazení na jednotlivých stupíncích, se výsledky souběžně s vyhlašováním objevovaly postupně v psané formě na pódiových plazmách. Poněkud monotónně pak působilo čtení jmen výherců u alespoň hlavních výher pro hlasující, načež si za gramofony a CD přehrávači své nádobíčko připravovala vítězka kategorie DJ roku - DJane Lucca. Začala dle očekávání svižně, nikterak však agresivně, ovšem již brzy svůj pumpin´house vyměnila za ještě tepavější materiál a názorně tak předvedla, čím přesně baví publikum u nás i v zahraničí a za co si svou korunku vlastně odnesla. I přesto, že ochranka u pódia byla stále ve střehu, fanoušek s kyticí byl za svým idolem vpuštěn, aby mohl té, pro níž zřejmě hlasoval, osobně poblahopřát. Publikum před pódiem bylo opravdu ve varu, mávalo rukama, při každém breakdownu se z plna hrdla ječelo a už dlouho jsem nezažil párty, na níž tanečníci volají familiérně na vystupující křestním jménem, jako si to právě užíval nastoupivší Michael Burian. Ten se po celou dobu svého setu gramofonů ani CD přehrávačů nedotkl a spoléhal se jen a pouze na svůj notebook... A ten ho ani tentokrát nezradil! Lidi tleskali do rytmu při svých tanečkách jemu, on tleskal jim, s rukama ve vzduchu reagoval na strukturu jednotlivých tracků a také on nabídl tempově hodně zběsilou jízdu. Své slečny si vzali někteří pánové i na ramena, tancovalo se také na vratkých lavičkách na balkónech, do tranceových ploch pak pustil osvětlovač modré reflektory přímo vstříc husté mlze a nálada se dala okamžitě nakrájet!

Hip-hop? Nejlépe nonstop!

Těm dole bylo okolo dvaceti, energie měli ještě stále moc, já jsem však už poněkolikáté ten večer zmizel za hip-hopem. A řeknu vám - tady mi bylo ze všech tří možných variant nejlépe. Jaké překvapení! Snad to bylo tím, že jsem (pokud mě paměť neklame) na hip-hopové akci dosud nebyl a tak možná právě proto jsem si tu připadal jako v ráji. Tam nahoře muzika burácela kolem 130 BPM, tady to bylo příjemně houpavé a hlavně živé! To v případě sestavy, kterou sebou přitáhl DJ Tuco, jenž v line-upu na poslední chvíli nahradil Wiche. Pozornost na sebe strhával především výtečný Nironic, ale také jeho parťák tu dokázal, jaký je s majkem kamarád! Okamžitě jsem si uvědomil, že bílí muži nejen, že neumí skákat, ale ve srovnání s těmito pány jim nesahají ani po kotníky. Jednak z nich čišelo neuvěřitelné charisma a zároveň své úderné hlášky vypouštěli z úst tak přesvědčivě a přitom s lehkostí! A když tu byl Nironic, tak samozřejmě nemohla nezaznít ani jeho slavná Revolution, s níž si tady u nás už stihl vybudovat respekt. Krátce před nimi se tu zase činila tříčlenná parta IdeaFatte & DJ AKA a já se zamiloval. Do bicího automatu! Tedy jaké se s touhle hračkou dají dělat věci... Nechyběl ani výborný scratching a ti tři nabídli výtečnou exhibicí, přičemž se právě toto pódium stalo z mého pohledu tím nejzábavnějším. Pro mě zcela neznámé pecky tu jednotliví DJs v průběhu večera prokládali i takovými perlami, jako jsou Here Comes The Hotstepper od Ini Kamoze, blýskli se tu také Black Eyed Peas, Sean Paul, Snoop Dogg s mou nejoblíbenější Drop It Like It´s Hot a zcela neočekávaně Groove Armada se Superstylin´. Odezvou DJům bylo divoké kroucení prdelkami, také tady plápolaly ruce nad hlavou a pusy všech se neustále smály od ucha k uchu. Tohle tempo mi zkrátka vyhovovalo a ke všemu jsem si z návštěvy tohoto pódia odnesl ještě jednu novinku. Černých desek sebou hip-hopeři tahají už opravdu jen minimum - povinnou výbavou je teď notebook! Alespoň tady tomu tak bylo a tak se neustále přepojovalo...

Sayko měl být mimem!   

Pokud člověk neustále pendloval mezi třemi pódii, první, co musel udělat při příchodu na to další, bylo zkoordinování pohybů. :) A nejobtížněji to probíhalo právě z nedalekého drum´n´bassového na již zmíněné hip-hopové. Přiřítili jste se takoví rozdovádění a najednou už to bylo zase jen o pohupování na: "Hey!" a "Hou!" Co se týče drum´n´bassového pódia, měl jsem původně v plánu strávit na něm co nejvíce času, ovšem zvukař byl zásadně proti a mou radost z polámané rytmiky neopětoval. Snad to bylo tím umístěním v nekonečném lesu sloupů, ale hlava vás z poněkud předimenzovaného zvuku začala brnět téměř okamžitě! Přitom v tomto z hlediska osvětlení bezkonkurenčně nejtemnějším sále to také slušně vřelo a dvojka Anakin a Akira aka Deadly Viperz sem nasázela takové množství zábavných a provzdušněných klenotů, že se zkrátka i přes zvukový handicap nedalo pár tanečkům odolat. Chlapci často efektovali, lomcovali s čím se jen dalo a jejich vzájemné nahrávky byly zcela vyrovnány. Liquid funk, tu novodobou dikotéku, střídaly také stylově temnější záležitosti a oba dva tak pomalu a odborně kypřili půdu pro nastupujícího Sayka. I přesto, že ďábel z Břeclavi hrál jako poslední, i tentokrát své vystoupení doplnil o dost výmluvnou řeč těla. On zkrátka příběhy svých skladeb volně převyprávěl... Divoké záklony, šermování rukama ve vzduchu, klácení se do stran, neustálé cukání hlavou do rytmu, takový je Sayko, který musí nutně z každého svého vystoupení odcházet zpocený jako dveře od chlíva. Bohužel v těch půl páté, kdy už hip-hopová stage byla vypnuta, už na parketu příliš rozdováděných tanečníků neměl, nicméně pokud se tu někdo královsky bavil, pak to byl právě on! Na hlavním pódiu mezitím v anketě druhý DJ Orbith předal žezlo čtvrtému Michaelovi C a tak právě na něho padl ten nelehký úkol, aby se ti roztancování zdrželi co nejdéle... Únava však v půl páté dalšího z nich katapultovala přímo do hajan!

Tak čau a zase příště, sejdeme se jako obvykle?

Poté, co se všichni jakž takž srovnali s realitou, tedy s tím, že to hlas lidu určil výsledky ankety Dance Music Awards 2006 a že už se nic vrátit zpátky nedá, se na třech místech tančilo do časných ranních hodin. A byla to ve všech směrech barevná noc - ať už se jednalo o filtry světel, složení návštěvníků, či stylové rozpětí. Na své si přišel skutečně každý a agentura M-ocean tu jako mávnutím kouzelného proutku vyrobila z jindy poměrně nehostinného místa útulné prostředí. Sloupy obalené do alobalu, hvězdy, kam se jen člověk podíval, všechno krásně naaranžované a nasvícené... Nutným vybavením se však ukázala také žvýkačka - pouze s ní se totiž dala zahnat ta hořká pachuť v ústech, kterou člověk neplánovaně získal po přečtení výsledků! V tu chvíli mi bylo líto jak samotných organizátorů, tak i všech partnerů, kteří se s dobrým úmyslem na akci podíleli. Nervy jenom tekly, počet bezesných nocí narůstal a po samotné bitvě tu náhle bylo až příliš mnoho generálů. Jako fanoušek taneční či spíše elektronické hudby si myslím, že tato anketa rozhodně smysl má! Jen by se měla tato ocenění dávat za zásluhy a ne za falešné body od těch, kteří vůbec netuší, co to elektronická hudba je... V tom druhém případě se totiž jedná jen a pouze o kolektivní krádež. :(