Report z afterparty po SmĂ­choff Summer od Heapa

Smíchoff Summer afterparty – tak zněl oficiální název sobotní akce v klubu Retro. Přiznám se, že ačkoli jsem tento klub v podvědomí měl (díky afterparty po Sensation White), nikdy jsem v něm nebyl (přeci jenom dramaturgie klubu není zaměřena na klubovou taneční muziku).
O to víc sem se těšil na párty v novém, neokoukaném prostoru, o kterém mě mí známí tvrdili, že je to taková malá Roxy. Nebudu napínat, opravdu tak vypadá – je to vlastně něco mezi Meccou a Roxy. Ano, někteří z nás starších určitě pamatují v tomto místě tehdy před nějakými deseti lety tehdy nejlepší diskotéku v Praze – Musicpark. Prostor se přesto od té doby dost změnil. Podoba s Roxy je v protáhlém prostoru s patrem a balkónky, dokonce i stejně umístěnými bary, světly a DJ pultem/pódiem, Meccu připomíná parket, který se do středu snižuje (schůdky), kapacitu obou pater bych odhaloval tak na 800 lidí, ale nebyl jsem v cocktail baru, který sloužil jako VIP, takže to bude možná ještě víc.

Benjamin Bates

Do Retra jsem dorazil přesně ve 23 hodin a klub už byl slušně zaplněn. Parket zatím poloprázdný (tancovala tak dvacítka nejodvážnějších), lidé se spíše pohupovali a vychutnávali si set první hvězdy večera – holanďana Benjamina Batese. Jeho set byl zajímavý, ze začátku spíše poslechový (takový progressive/tech house), ale jak se blížil konec jeho setu, přidával pod kotel a posledních 15 minut hrál super našláplý energický house (takový ten "Mecca styl"). Namátkou snad jen pár skladeb, co hrál: Özgür Can – Changed, Moguai – Freaks či Dubfire – Roadkill. To už byl parket plný, lidé měli ruce nad hlavou a pokukovali po stage, kde si už připravoval své dva Apply a klávesy Giuseppe Ottaviani.

Ruce vzhĹŻru!

Celý klub potleskem poděkoval Benjaminovi a pak ještě mohutněji přivítal Giuseppeho. Už s první skladbou bylo jasné, kdo se stane pro tento večer miláčkem publika a že zahraje přesně to, kvůli čemu sem všichni ti lidé přišli – nefalšovaná progressive/upliftingová trance jízda. Tento mladý Ital dokázal, že umí ovládat svou techniku dokonale, včetně kláves, které hojně používal (stejně jako PVD před týdnem) a zároveň naprosto skvěle komunikoval s publikem, které totálně šílelo, neustále skákalo a tleskalo. Musím říct, že takovou skvělou atmosféru jsem dlouho v pražském klubu nezažil…prostě senzace. Přesto, že jsem se více těšil na Cosmic Gate, musím říct, že Giuseppe mě totálně dostal a když se blížil konec jeho setu a lidé skandovali jeho jméno: Giuseppe, Giuseppe, Giuseppe!, tak mi bylo moc líto, že už končí. Ta dvouhodinovka utekla strašně rychle… Vesměs hrál své tracky, remixy či songy na kterých spolupracoval s jinými DJs – tak např.: White lady, Linkin People, Through Your Eyes, La Dolce Vita, Until Monday či Far Away.

Giuseppe Ottaviani

Nástup Cosmic Gate byl také úžasný. Hned od začátku nám začali uši masírovat přesně tím soundem, na jaký jsme od nich zvyklí – výborný progresivní trance plný zajímavých a neoposlouchaných zvuků a zároveň plný nádherných melodií a ploch. Skladby jako třeba Super8 & Tab – Suru, Above & Beyond - Home (Wippenberg Mix), Wamdue Project - King Of My Castle (SvD rmx) a samozřejmě spoustu vlastních hitů – např.: Analog Feel, Should Have Known ve výborném Wippenberg Remixu, Body Of Conflict či Fire Wire. Ke konci trošičku zrychlovali a nakonec jsem ani nelitoval, že hráli až po Ottavianim, i když na škodu by to rozhodně nebylo. Po celou dobu jejich setu byla v klubu stále super atmosféra, Nick a Bossi si publikum neustále roztleskávali a lidé nadšeně reagovali, ale nemůžu se ubránit pocitu, že už to tolik nevřelo….

Cosmic Gate

Po Cosmic Gate se za DJ pult postavil Bon Finix, kterého jsem slyšel jen chviličku a to i přesto, že jeho set musel být velice zajímavý a nevšední vzhledem k tomu co hraje normálně – zde se přizpůsobil charakteru párty a pustil se do lidí ostře, natrancele. Např. hitovky od Alex M.O.R.P.H. & Rank 1 - Life Less Ordinary a Above & Beyond pres. Tranquility Base – Oceanic. Únava byla natolik silná, že jsem se prostě odporoučel domů, příjemně unaven po skvělé párty.
Co říci na závěr? Snad jen že zvuk byl po celou dobu velmi dobrý a hlasitost tak akorát (ani špunty jsem tentokrát nepotřeboval). A světla? No, upřímně, žádná pecka, ale rozhodně to stačilo. Tím že je v klubu dost záchodů, nikde nebyly fronty, bary taky stíhaly, barmani příjemní a ceny v pohodě - na Prahu dokonce trochu nižší, než jsem zvyklý. Snad jediná věc, která mi trochu vadila, bylo to množství střepů ráno – bohužel se v Retru během noci sbírá sklo jen ze stolů… :-/ Ale každopádně tento neokoukaný prostor by si brzy nějakou další taneční párty zasloužil…no uvidíme….