Report z Colours of Ostrava od Lapteho

COLOURS OF OSTRAVA music festival

motto festivalu: Ostrava už není černá, ale plná barev

V reportu jsou uvedeny kapely a DJ's, které jsem měl možnost shlédnout, většinu času jsem strávil na scéně ČAS a dalších floorech výstaviště Černá louka. Do areálu Stodolní ulice a hlavní stage Spektrum jsem zavítal pouze při vystoupení Gorana Bregoviče, kde byl však při jeho vystoupení zákaz focení dále pak při vystoupení JAR.

V areálu Stodolní jsem ještě navštívil velmi příjemnou stage ELLE café sky, kde své gramofony roztáčel Joska Sedloň..

Scéna Čas

Čas byla druhou hlavní scénou druhého ročníku festivalu Colours of Ostrava na výstavišti Černá louka, kde jsme vedle sebe mohli najít - kromě této scény - také hudební stan Algida a workshopovou scénu Buben, nedaleko se nacházela také velmi příjemná odpočinková scéna Farská zahrada - Telepace.

Na scéně Čas zahájili, stejně jako v roce 2002 na scéně Spektrum, celé festivalové dění ostravská skupina Kryštof, které se jako úspěšné české hvězdě z Ostravy dostalo výsady hrát i letos.

Scéna Čas byla druhá hlavní scéna celého festivalu. Vyplývá to i z technického zabezpečení, které je prakticky totožné s výbavou loňské scény Spektrum. PA system o sile 80 000 W je nejmodernějším zvukovým systémem v ČR, hrála na něm například Lucie při tour 2003. Nad pódiem o velikosti 12x10m byla instalována světelná aparatura s 16 tzv. inteligentními světly o celkovém výkonu 130 000 W!
V zadní části a na pravé straně prostoru pro publikum bylo stanové městečko pro návštěvníky. Samozřejmě nechyběli ani stánky s občerstvením a čajovnou. Hudbymilovní lidé nemuseli prostor scény Čas vůbec opustit, pokud nechtěli přijít o dění na jiných scénách. Program Času i celého festivalu byl totiž velmi pestrý.

Algidance Chillout Tent scéna

Na festivalu se zastavila v rámci prázdninového turné. Tato chill-outová zóna byla plná muziky a odpočinku, mohli jste si v ní dokonce i zahrát hru "Zlaté rybky". Na scéně se představili jak začínající tak známí DJs a kapely. Samotný stan měl 18 x 20 metrů a dal mu podobu Milan Cais z Tata Bojs, který je zároveň autorem interaktivní instalace - hry "Zlaté rybky". Každý kdo do stanu Algida přišel, si jako dáreček mohl odnést CD kompilaci Algidance Chillout Volume I., kterou sestavil Honza Muchow.

hra "Zlaté rybky" - Algidance Chillout Tent

"Dva lidé (kteří se ovšem nemusí nutně znát) si na monitoru u instalace vyberou jeden z nabídky cca. 40 chilloutových videoklipů a označí jej. Tento videoklip pak pro ně bude výhrou. Pomocí jednoduchých zařízení na dálkové ovládání - joysticků - řídí létající trojrozměrné ryby. Ty jsou ušité ze speciální látky a jsou naplněny héliem. Na spodní straně trupu (břiše) mají malé směrové větráky. Úkolem hráčů je dostat obě ryby do tunelu (ten je zhotoven z plexiskla a laminátu), kde je zaznamenají senzory pohybu. Pokud se obě ryby do tunelu dostanou, v tomto okamžiku dají senzory signál počítači aby spustil vítězný videoklip. Projekčními plochami pro videoklip budou z pohledu hráčů i diváků protilehlé tedy zadní stěny "akvárií", kde budou v průběhu hry promítány záběry podmořského života. Ryby jsou symbolicky ušity ze zlaté látky, protože hráčům plní jejich přání a interiér igelitových "akvárií" je nasvícen ze shora modrým světlem, aby maximálně simuloval podmořskou krajinu."


----------------------------------------------------------------------

První festivalový den

V pátek 11.7.2003 na scéně Čas po melodickém pop - rocku s kvalitními texty a tanečním nádechem Kryštof přišli jamajsko - africké rytmy, smíchané s dubem a trip hopem v podání Dub-O-Net. Kdo chtěl dále tančit, zůstal na lídry české taneční scény, duo The Ecstasy Of St.Theresa, se kterými v Ostravě vystoupil klávesista Carlos a rapující perkusionista C-phone. Pražská taneční scéna měla zastoupení ve Skyline, od kterých sice odešel k Hypnotixu MC Orange, ale skupina, hrající směs drum´n´bassu, breakbeatu a trance je stále vynikající. Už dvacet let hraje reggae Švihadlo, které houpavými rytmy a úsměvnou pohodou jistě vás rozdovádělo nejednoho návštěvníka festivalu. A pokračovat jste mohli na ska Polemic, jedné z nejpopulárnějších slovenských kapel, až do nočních sobotních hodin...

Páteční interpreti

Nana Zorin

Na konci léta 2002 skupina Nana Zorin proměnila sestavu, přestala koncertovat a pracuje na novém repertoáru pro druhé album. Písničky mají moderní taneční spodky a typický zvuk NZ, charakteristický množstvím jemných melodií, psychedelickou atmosférou a také výjimečnými texty, jejichž autorem je zpěvák NZ Ego.L.Din z Gambie. Na Colours of Ostrava Nana Zorin hrála živě, bez předehraných spodků, žádné beatboxy, žádné gramofony. Výsledkem byl krystalický zvuk a vibrace, obohacující harmonický rozměr...

DJ Hofee

Plzeňský DJ, známý i ze svého pořadu Láry fáry, který vysílá Český rozhlas. Zahrál tří hodinový set od hip hopu až po down tempo.


SKYLINE

Pražská taneční scéna byla zastoupena ve Skyline, od kterých sice odešel k Hypnotixu MC Orange, ale skupina, hrající směs drum´n´bassu, breakbeatu a trance je stále vynikající.

Skyline pravidelně koncertují a nechybí na žádném významném festivalu - např. Rock For People, Cosmic Trip, Pohoda. Hráli loni i na české verzi festivalu Creamfields v exkluzivním nočním čase ve vybrané společnosti kapel jako Underworld nebo Kosheen. Právě s Kosheen byli opět na letošním festivalu Colours of Ostrava. Skyline získali v prestižní anketě Dance Awards 2001 cenu za nejlepší live act roku.


ŠVIHADLO

Už dvacet let působí na české scéně přední reggae parta Švihadlo. V Mladé Boleslavi ji založil jako punkové trio zpěvák kapely Petr Šturma. Skupina přijala za svůj styl reggae, prošla několika personálními změnami a víceméně se přesunula do Prahy. Pro Švihadlo bylo důležité setkání s jamajským toasterem a zpěvákem Vincentem Richardsem, který se stal kmenovým členem kapely. Švihadlo přináší posluchačům pohodovou, veselou a prosluněnou hudbu.

Švihadlo bylo naopak v březnu 2002 v televizním zpravodajství na ČT1 nepříjemně medializována v souvislosti s novelou zákona 188a odst.2b jako propagátoři návykových látek (viz píseň "Zelený list") za což jí, a vydavateli, Indies Recs., v této souvislosti "hrozí" 1 až 5 let. Kapela se v této souvislosti loni na začátku léta angažovala na akci "Umění proti cenzuře." Ta upozornila na plíživé zavádění cenzury v souvislosti s tímto diskriminačním zákonem a na jeho protiústavnost.


----------------------------------------------------------------------

Druhý festivalový den

Sobota 12.7.2003 na scéně Čas byla přirozeně ještě bohatší než pátek. Vše začalo koncertem nové pražské skupiny world music Cabelique. Více balkánsky zaměřená Ahmed má hlad připoměl páteční koncert Gorana Bregoviće několika hity z jeho repertoáru. Potom přišla nařadu sofistikovaná, jemná folk-rocková muzika s latinsko-americkým nádechem, kterou brilantně umí Zuzana Navarová & Koa. Čtyři bosé Francouzky, trochu čarodějky, trochu víly si říkají ZikFa a zahrály brilantní směs afrických rytmů a keltských melodií v atypickém obsazení. Brněnští Čankišou dokázali roztančit všechny i ty kteří pevně stojí na pevných rockových základech. Ohňostroj cizokrajných rytmů, úžasných tanců a nehraného veselí odpálili na pódiu Te Vaka z Polynésie. Při produkci izraelské skupiny Sheva bylo umožněno všem vychladnout jen malinko, v její hudbě se střídaly tři odlišné roviny: rituály, meditace i oslavy, jejichž rytmická intenzita a hlasitost připomínala zlaté časy Led Zeppelin! Polská Drum Machina všechny uvedla do taneční extáze za pomoci bubnů nejrůznější velikosti a neotřelým polským Drum-busem. Na bicích nástrojích, podporovaných klarinetem a elektronickými mašinkami všem na scéně ČAS vyhrávali až do nedělního rozbřesku kopřivničtí experimentátoři Údery údy.

Sobotní interpreti

Cabelique

Pražská skupina world music Cabelique vznikla na jaře 2002. Repertoár Cabelique tvoří jak tradiční lidová hudba, tak vlastní skladby. Členové kapely se nechávají inspirovat písněmi a rytmy z různých částí Evropy. V současnosti je nejvíce ovlivňuje hudba Bretaně, Čech, Moravy, Slezska a Balkánu. Nesnaží se přesně kopírovat tradici, o kterou se opírají. Výsledná úprava je vždy postavena spíše na nápadech hudebníků.


AHMED MÁ HLAD

Ahmed má hlad je původně punková (!) kapela, kterou založili v roce 1997 studenti rusistiky na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Muzikanti AMH dokazují, že hudební vývoj je opravdu možný a to až netušeným směrem!
Základ repertoáru tvoří méně známé skladby z Balkánu (Makedonie, Bosna), ale také z východní Evropy (polské i ukrajinské pisne) ve vlastních úpravách. Na koncertech jsou pak doplněny vybranými hity z filmů Emira Kusturicy (Kalašnikov, Djurdjevdan, Vukota). Pro Ahmed má hlad je typický živelný projev a místy až punkový drajv v kombinaci s melodickým bohatstvím slovanského folklóru. Skupina Ahmed má hlad je hlavní českou představitelkou toho, co by se dalo pojmenovat jako veselá balkánská etno hudba, ve které hrají velmi důležitou roli dechové nástroje.


ZUZANA NAVAROVÁ & KOA

Zuzana Navarová d. T. píše hudbu pro divadelní představení i animované filmy, produkovala dvě alba - Rom pop a Kale, kaloré vynikající romské zpěvačky Věry Bílé. Pro sólovou kariéru Zuzany Navarové d. T. mělo velký význam její vysoce ceněné album Caribe. Na něj španělsky nazpívala písně svých oblíbených latinskoamerických autorů, a tak zúročila i svůj blízký vztah k hudbě z této oblasti a také ke španělštině, kterou studovala na Karlově univerzitě. Jako stážistka působila na Havanské univerzitě na Kubě, kde později koncertovala i s Nerezem

Dnes Zuzana Navarová d. T. vystupuje vedle komornější klubové sestavy i s mimořádně svěží kapelou KOA.

ZikFa (Francie)

Jméno ZikFa vzniklo jako zkratka pro ženskou hudební vizi: muZIK + FeminA. Skupina vznikla roku 1997 a od počátku vyhledává riskantní kombinace: namísto basy užívá helikonu příbuzný soubassophone, k tomu knoflíkovou harmoniku, flétnu, perkuse někdy nahrazuje zpěvem. Pregnantní rozpory se odrážejí i v názvech paralelních skupin, v nichž muzikantky příležitostně účinkují. Jsou to čarodějnice nebo víly? To řeší název projektu Divagabondes. Jaký styl - irský či turecký?

Vystupovali bosé, v černých kostýmech,a pro svůj kultivovaný a nezařaditelný styl bývají přirovnávány k Dead Can Dance. Hudba čtveřice ZikFa se - dle propagačních letáků - pohybuje mezi středověkou polyfonií, africkým rapem a volnou improvizací.


ČANKIŠOU

Brněnští Čankišou hrají od roku 1999 dynamickou, ethno taneční muziku založenou na rockových základech a ozvláštněnou zpěvem charismatického frontmana Karla Heřmana, užívajícího různé hlasové techniky, včetně hrdelního zpěvu a quawli. Čankišou zpívají jazykem imaginárního lidu Čanki.

Čankišou se vyprofilovalo jako klubová kapela s osobitým pojetím taneční hudby s prvky etnik celého světa a vytvořila si i svůj vlastní jazyk a příběh, o který se tvorba opírá.

Karel Heřman jako obvykle rozpumpoval celé publikum.


TE VAKA (NOVÝ ZÉLAND)

Že k Tichomoří patří jen havajské kytary a sentiment? Omyl. Te Vaka nabízí dunivé rytmy, svižné melodie, kouzelné nástrojové barvy, strhující podívanou. Členové skupiny pocházejí z tichomořských ostrovů, žijí na Novém Zélandě, kombinují obří bubny z vydlabaných kmenů, elektrické kytary, zpěv, rap, i nekonvenční taneční kreace zpěvačky Sulaty Foa'i.

Motivace skupiny je prostá: pokud se nesníží emise, tichomořské ostrovy zmizí pod mořskou hladinou.

V cenách BBC World Music byla letos skupina nominována ve dvou kategoriích: jednak za oblast Asie-Pacifik, a také v hlasování posluchačů BBC Radio 3

To co na nahrávkách Te Vaka působí jako rap, má tedy kořeny v tichomořské historii..


SHEVA (Izrael)

Sheva patří k "nové generaci" izraelských kapel: předkové hráčů jsou přistěhovalci z kulturně velmi rozmanitých končin - Evropy, arabských zemí, střední Asie i severní Afriky. Zpívají hebrejsky, arabsky, jejich hudba je syntézou širokého spektra stylů, nástrojů i myšlenkových proudů. Mnohé z nich jsou ale historicky spřízněné, "V zemích Středního východu najdete podobné motivy, stejné nástroje. Když třeba někdo bubnuje na darbuku, můžete poznat, jestli je z Egypta nebo z Libanonu."


V hudbě Shevy se střídají tři odlišné roviny: rituály, meditace i oslavy, jejichž rytmická intenzita a hlasitost připomíná zlaté časy Led Zeppelin. Sheva používá tradiční akustické nástroje, kytary i klávesy. V roce 1998 uskutečnila dlouhé turné po USA, vystupovala na Festivalu duchovní hudby pod patronací Dalajlámy, a letos v únoru hrála na veletrhu Strictly Mundial v Marseilli.


DRUM MACHINA (Pl)

Velmi nadějná a novátorská kapela, vychází z "bubínkářské" tradice, kterou povýšila na úroveň rafinovaného hudebního rituálu. Vznikla roku 2000 v Poznani, tvoří ji 7 bubeníků a multiinstrumentalistů, absolvovala gigantické koncerty v cirkusových šapitó v těch největších polských městech (Varšava, Krakov, Vratislav, Lodž, Gdaňsk). Těžiště její tvorby je v živém hraní. Koncerty Drum Machiny jsou strhující syntézou rytmů z Afriky, latinské Ameriky, evropské elektroniky a drum'n'bass. Vystoupení kapely jsou zároveň silnou podívanou: "Plujeme v hlubokých vodách, hrajeme, tančíme. O tom, jak náš koncert dopadne, spolurozhodují diváci. Velkou roli pro nás má totiž interakce mezi jevištěm a publikem."

ÚDERY ÚDY

Údery údy nevystupují často. Jejich koncerty se konají na netradičních místech, nebo v rámci netradičních hudebních událostí. Vždy se jedná o originální představení. Jiné od vystoupení k vystoupení jsou hudba, scéna i efekty.

Údery údy je hudební seskupení, zaměřující se na zkoumání všech rytmických a zvukových poloh a zákoutí, které jsou rytmické nástroje sto nabídnout. Tři bubeníci s jedním zvukovým experimentátorem zavedou posluchače do světa ve kterém padají veškeré konvence o jednostranném hudebním, v tomto případě rytmickém přístupu.



Co se týče hodnocení festivalu jako takového!

1. Vstup na festival byl v pohodě.

2. Informace o kapelách - potěšily mne tabule u vstupu, kde byl přehledně napsán program; informační buletin byl také přínosem.

3. Občerstvení - pohoda /všude pilsner - pivo Kč 21Kč, jídla si zde mohl každý vybrat dle svého, já měl srnčí guláš;))

4. Pódia - Každý si musel vybrat mezi strávením festivalu něco se opravdu stihnout nedalo, ale na nudu nebyl vůbec prostor. Líbilo se mi, že kapely měly delší prostor než na ostatních festivalech.

5. WC - mohlo být víc. Ke konci byly některé toalety přeplněné, takže pro žaludek nic moc..

6. Cena - přiměřená, kdo neumí použít předprodej, je to pak jeho problém, že pak platí 600,-

7. People - báječní! V Ostravě bylo opravdu vybrané publikum...

8. Ochranka - bezkonfliktní

9. Nej kapely, které jsem stihnul shlédnout- /ZikFa, Sheva/


Díky za nádherný zážitek a nové objevy!!!

Výzva pro ty, kteří nebyli - přijeďťe, fakt to stojí za to!!! Nebojte se jmen, které neznáte! Dramaturgie festivalu je na takové úrovni, že jí můžete naprosto důvěřovat.

Zkrátka-KDO CHCE OBJEVOVAT - najde si na Colours to své,kdo CHCE JEN TO OSVĚDČENÉ - také to zde najde

FESTIVAL COLOURS NENÍ KOMERČNÍ - DÍKY!

PS: Vzkaz redakci RAVE.CZ která ve svém fotoreportu uvedla že se festival podobal spíše Rockové zábavě v blátě a nedalo se na hudbu vůbec tančit;)) Pánové proberte se, takhle hudebně rozmanitý festival snad v Čechách nikdy nebyl..

LAptE