REPORT
Report z Colours Of Ostrava
Třetí ročník velkolepého hudebního festivalu přímo uprostřed Ostravy se odehrál minulý víkend – tentokrát především na Slezkoostravském hradu a výstavišti Černá louka s mnoha zajímavými jmény tuzemské i zahraniční hudební scény.
Třetím rokem své existence festival mírně poupravil území, na kterém po celé tři dny od pátečního odpoledne až do nedělního večera působí. Na známé Stodolní ulici tentokrát zůstala jen jedna scéna ve spřízněném klubu Boomerang.
Z centra Ostravy ale festival nezmizel. Colours Of Ostrava z větší části probíhal především na výstavišti Černá louka, v klubu Marley tamtéž a na nádvoří i v podhradí blízkého Slezkoostravského hradu, o kterém se dokonce i někteří Ostravané dozvěděli až díky festivalu.
Návštěvnost jednotlivých scén byla většinou rovnoměrně rozdělená – adekvátně k jejich velikosti. Většinou, ne však při koncertě Natashy Atlas. Ta byla jednou z hlavních (doslova) hvězd festivalu. Ve chvíli, kdy začínal její koncert na hlavní (největší) festivalové scéně, vypadal zbytek areálu jako pozdní vesnicko – hospodská taškařice.
Výborné pražské nu jazzové formaci Alvik, která ve stejnou chvíli koncertovala v Algidance Chill Out stanu, tak publikum mizelo před očima. Což byla určitě škoda, protože Alvik v souladu se svým výborným debutovým albem Breathing Geometry (vydaným u Quazi Delict) odehráli výborný živelný koncert nabitý tichou pozitivní energii. A ani Natasha Atlas jim nemohla zabránit v tom, aby se nechali vytleskat na přídavek.
Samotná Natasha Atlas se před několika tisícovým publikem předvedla jako zkušená umělkyně. Původně břišní tanečnice nešetřila pohybem po pódiu. Její koncertní vystoupení však možná trochu nešťastně kolísalo mezi výbušnými rozvernými hity (odzpívanými většinou společně se MC arabského původu) a umělecky zajímavými, ale poněkud náročnými táhlými skladbami (nebo i melodiemi).
V jednu chvíli Natasha Atlas dokonce na celých deset minut opustila pódium. Mini koncert, který v tu chvíli předvedl jeden z bubeníků byl téměř lepší než celá Natashina koncertní show a přiznám se, že mě trochu kacířsky napadlo, ať už se třeba Natasha ani nevrací...
Ani Colours Of Ostrava se, tak jako každý zajímavý festival, neobešly bez toho, aby se (subjektivně) to nejlepší v programu často překrývalo nebo probíhalo relativně pozdě. Tak už to ale bývá, nenechte se proto ani vy něčím podobným odradit a příští rok přímo uprostřed letní Ostravy znovu.
