PROFIL
Face
Profil
Michal Poncar začal pod jménem DJ Face hrát v roce 1993 a tenkrát to byly jen vesnické diskotéky kousek za Prahou. Jako aktivní posluchač Rádia 1 se seznamuje s Bélou Némeshegyim a pro jeho server Pařeniště brzy píše recenze pod pseudonymem Myclick.
V roce 1999 přispívá přes Honzu Babku, tehdejšího šéfredaktora časopisu Tripmag, recenzemi na nové desky i sem a o rok později mu Mellow s Danem Kafkou po práci pro server Trance.cz nabízejí spolupráci na Techno.cz. Po recenzích s neuvěřitelnými třinácti tisíci znaky ho aktuálně baví psaní opět rozsáhlých reportů z navštívených akcí, připravuje pro tento web novinky ze světa taneční hudby a zveřejňuje sety začínajících DJs. Od začátku roku 2004 vysílá dvakrát týdně na internetovém Radiu Akropolis a sice pořady Techno.cz na Radiu Akroplis a Techno.cz In Da Mix, kam si zve DJe na rozhovor a umíchání živých setů přímo ve studiu.
Jeho krevní skupinou byl vždycky house ve všech jeho fůzích, ale na přelomu roků 2001 a 2002 dochází k zásadní změně. Tehdy ho oslovuje hráč na kytaru Lucas Ross, Mataro si kupuje elektronické perkuse a projekt Face 2 Face dostává hrubé obrysy a každé vystoupení je s jinými hosty a s jiným repertoárem. S kombinací desek a živých nástrojů se pětice Face 2 Face ukázala kromě malých klubů i na festivalech Sázava Fest, Creamfields a několikrát také v Roxy. Samotného DJe Face aktuálně baví především electro house a ideální výkladní skříní mu tak je rezidentní noc na Houseboatu U Bukanýra.
Rozhovor
Pokud se nepletu, patříš ke skupině nejdéle působících členů redakce Techno.cz. Můžeš našim čtenářům ve stručnosti popsat historii svého působení, jak jsi se do party dostal a co všechno ti dává?
Za všechno může nás oblíbený Meloun! To on si všiml mých recenzí na serveru Trance.cz a seznámil mě v roce 2000 s Danem Kafkou. Už tehdy jsem měl Techno.cz nastaveno jako homepage, Danovo nadšení a charisma na mě zapůsobilo a tak jsem byl lapen do dneska už fakt obrovské crew. Pak následovaly recenze se čtrnácti tisíci znaky, kdy mě kluci museli brzdit, zpracování tiskovek, věšení dem DJům, rozhovory a mě to strašně bavilo. Dneska se starám ještě o dva pořady, které Techno.cz prezentují na internetovém Radiu Akropolis. Poznal jsem strááášně moc zajímavých lidí, naučil se odmítat vyčůránky a jsem hrdý, že můžu být v téhle velké rodině. Teď už snad jen konečně ten nový design a budu zase skákat metr do výšky! :)
Většina lidí tě zná jako DJe, moderátora a recenzistu nových desek. Jak bys popsal sám sebe? Jsou tyhle aktivity tvoje živobytí, nebo do toho všeho ještě normálně pracuješ? :)
Juki, ruku na srdce – kolik lidí kromě předních příček v Dance Awards se tady u nás taneční muzikou živí? Chci zůstat nezávislý a nezkorumpovaný a v okamžiku, kdy by mě to živilo, asi bych to bral jako jakoukolivjinou práci. Taky teď splácím nový byt a s pár stovkami za recenze by se ty splátky těžko záplatovaly… Mám tedy svou povinnou osmihodinovou práci s hromadama výhod a jistotou a vše ostatní dělám čistě z lásky, případně za symbolický peníz. A jak bych popsal co nejlépe sám sebe? Maniak do taneční muziky, který je strašně rozmazlený a pořád hledá ten nejdokonalejší track na světě. :)
Měl jsi vždycky rád lehčí styly jako je house, nebo máš za sebou i nějaké divoké, plácnu - „punkové“ období?
Ani náhodou… Od roku 92´striktně jenom house, i když tehdy mě hodně bavila taky německá tranceová scéna. Od té doby vlastně sbírám veškerou vydanou práci od mého nej producenta Jam El Mara na originálních nosičích. Každýho navíc vždycky šokuju, že jsem si nikdy neprošel kytarovkovým obdobím, jako všichni ostatní.
Před časem jsme tě měli příležitost slýchávat s kapelou Face2 Face. Jak vaše práce pokračuje? Dlouho jsem o vás neslyšel – nemáte problémy?
Proboha snad ne! :) Všechno to je dneska o nabídce a poptávce a v okamžiku, kdy mají majitelé klubů pocit, že jim stačí točit pět nejobsazovanějších jmen, aby lidi přišli a oni neprodělali, je to tragédie. Chybí jim trocha odvahy. Na druhou stranu jsem se nikdy nikam necpal a u Face 2 Face to platí dvojnásob. Na festivalu Creamfields jsme mimochodem hráli až poté, co se nám Jépéáčko samo ozvalo… Přitom stačí navštívit stránku http://www.face2face.cz (máme konečně nový design) a stáhnout si naše různá dema. Nekoušeme, jsme hodní kluci a rádi kamkoliv přijedeme za stravu a nocleh. :)
Kolik míváš hraní do měsíce? Nevyčerpává tě to?
Tři, čtyři hraní měsíčně mě i v mém věku fakt nevyčerpávají. :) Miluju spánek a díky tomu, že můžu klidně do práce přijít i ve dvě odpoledne, ho mám poměrně dostatek…
Často tady mluvíme o různých druzích smart drugs a životním stylu obecně. Vím, že jsi celkem asketický člověk: nekouříš, nepiješ…mám pokračovat? :))
Klidně můžeš. :) Když pominu dva pečlivě načasované panáky za večer a dvě kafe denně + oblíbenou čokoládu, tak drogy ani náhodou! Ať už ty „chytrý“, nebo ty „hloupý“. Piva jsem si za život líznul taky jen jednou. Mám poměrně sklony k závislostem a možná i proto tolik visím těch třináct let na taneční muzice…
Okej. Kde tě v příštích několika týdnech uslyšíme? Máš už nějaké hraní na letních festivalech?
12. května se stav na Houseboatu Bukanýr, kde mám pravidelnou rezidenturu, o den později jsem s Face 2 Face v libereckém Liquidu a 28. května s touhle partou v černošickém Clubkinu. Jak to tak vidím, tak si fesťáky tentokrát objedu s přítelkyní jako pouhý host. Třeba si je užiju stokrát lépe…
Teď mě napadá, co si myslíš o konci parties v Roxy? Je to ztráta nebo oživení pražské scény?
Asi mě nebude mít díky téhle horké kauze příliš lidí rádo, ale myslím si, že tahle situace paradoxně klubům v Praze prospěje. Mě tam poslední dobou štvalo stejně už moc faktorů. Sice teď nikam neuskladníš tisícovku lidí na párty s podobnou atmoškou, ale třeba lidi začnou konečně navštěvovat i menší kluby v Praze a vážit si jich. Osobně se cítím lépe v neanonymním prostředí!
Nějaký vzkaz, motto… ?
Klidně obojí. :)
Vzkaz: Lidi nenechte se oblbovat PR kecama! Z takových těch přívlastků legendární, kultovní, jedinečný už mám husí kůži. Spíš si vždycky před návštěvou konkrétní párty zjistěte sami co nejvíce informací o protěžovaném DJovi, abyste pak nebyli zklamáni. Internet je dobrý sluha, ale i zlý pán…
Motto: Není na světě člověk ten, aby se zalíbil lidem všem.