ROZHOVOR

 

Rozhovor s PerpleXem

Psytrance, videoprojekce, nedílná součást českého produkčního uskupení HedoniX. Tak takhle nějak by se dal charakterizovat Milan alias PerpleX. Pokud máte zájem nahlédnout do nitra tohoto jedinečného člověka, můžete využít tohoto rozhovoru, který není jen na téma psy-goa trance, ale možná vám přiblíží i řadu jeho osobních názorů a přání.
Tento rozhovor byl zpracován jako součást našeho začínajícího projektu zviditelnění osob, které taneční scénu přímo vytvářejí, ale přesto jejich tváře zůstávají skryté.

 
PerpleX

Na scéně jsi znám jako PerpleX, součást dnes již poměrně zavedené produkční skupiny HedoniX. Jaký je v této době tvůj vztah k HedoniXu samotnému?

HedoniX vznikl jako volné združení hedonistů (hedonismus viz http://www.hedonix.cz/hedonismus.html), takže nás od začátku všechny spojoval do jisté míry sebezničující požitkářský vztah k realitě. Založili jsme jej spolu s Ondřejem Prenatalem v létě 1999 pro zastřešení polosoukromých kalbiček, ale velmi záhy jsme se začali zaměřovat na psytrance a psychedelickou kulturu jako takovou. K rozletovým akcím v okázalém stylu patřily naše první Zeny v Roxy s Incognitem a Transdrive na Brumlovce, ale během roku se naše snahy zákonitě dostaly spíše do undergroundové roviny obdobné celesvětovému pojetí psy a goa. V současnosti je to vše propojeno přes výborný www.psytrance.cz, kde se projevuje součinnost všech nadšenců vč. v Čechách nejdéle působící Dj partičky "Sonic Distortion" a mnoha našich následovníků. HedoniX formálně existuje dále, ale popsal bych ho spíše jako veřejnosti známou nálepku akcí, které si za tu dobu vybudovaly doufejme dobré jméno. Do záhlaví mnou pořádaných parties si píšu PerpleX HedoniX, čímž si to beru jakoby na triko, ale automaticky na přípravách pracují tak nějak všichni.

Jaký byl tvůj vývoj v oblastni elektronické hudby? Přímo psy nebo si prošel i jinými směry?

K elektronické hudbě jsem se dostal přes pár zajímavých přátel v Moskvě a dá se říci, že to byl rovnou trance. Samozřejmě jsem znal elektronickou hudbu např. z Radia 1, ale nějak zvlášť jsem to nerozlišoval, pamatuji se, že se mi líbil např. junglík a DnB, reggae a věci typu Bjork a Morcheeba. Půl roku před trancem jsem u nás chodil občas i do Roxy či Radosti, kde se hrával (a dodnes hraje) převážně "ducduc obecný", tedy něco ve stylu tech-house, ale šlo spíše o atmosféru taneční akce než o vyhraněný zájem o hudbu jako takovou. Mé "teenagerské" zájmy se v kontextu doby konce 80.let točily kolem folku (Merta, Nohavica, Kryl, Plíhal, Nerez, Dylan, Vysockij, Dáša Andrtová-Voňková apod.), dodnes mám rád ten soulad poetismu a obsažnosti textů s melodičností formy. Přechod k elektronice pak šel v 90. letech vlastně dvěma směry - ozvěnou let 60., tj. např. Jethro Tull (art-rock), Doors, Janis Joplin, Jimmy Hendrix, Pink Floyd a pak přes jazz ve všech jeho formách, zejména acid jazz 70.let, Miles Davise, atd. atd., Jazz mě dodnes připadá svojí intelektuální hravostí a bezprostředností improvizovaného vyjádření psytrancu nejblíže. Nemůžu pak opominout ani velký vliv etnické hudby a podivných českých kapelek typu Vltava, Šum svistu nebo Jablkoň. Klasická vlna rocku, punku a techna mě (narozdíl od většiny psytrance freaků) víceméně minula. Mé první čistě elektronické (a psychedelické) album bylo dvojCD od Future sound of London někdy v 94. Není to taneční věc, ale na tu dobu vyjímečně vychytaná akustická lahůdka.

Je psy(goa)trance ten jediný správný směr, který uznáváš, nebo si s chutí poslechneš i v této době jinou hudbu?

V souladu s odpovědí na předchozí otázku rád poslouchám vybrané skvosty ze svých "muzejních" sbírek, nejvíce asi ten jazzík a etniku. Ovšem psychedelická hudba, která má k dnešnímu dni neskutečně mnoho podob, jasně vede. Nedávno mě moc příjemně překvapilo trezorové album "Odyssea" od H. a P. Ulrychových z r. 1969. Je to provázané pásmo písní s mnoha zvukovými efekty a úžasnými texty sestavené původně ke stejnojmenné divadelní hře, ale vydané teprve v r. 1997. Obal CD, slova i zvuky bych směle označil za psychedelickou vlnou tehdejší doby minimálně ovlivněné.

Co pro tebe bylo nejvetším impulzem k začátku tvorby videoprojekcí?

Vždy jsem "trpěl" bujnou vizuální fantazií a převedení zvukových podnětů na optické je zejména u psy dost vděčné. Takových posledních 8 let jsem si všude možně doma i v zahraničí natáčel a kopíroval na VHS vše, co mě nějak zaujalo, třebas toho bylo i jen pár sekund. Hrozně mě bavilo nacházet tvarové a významové paralely v sekvencích naprosto různého původu. Začalo to ale presentací všelijakých podivných sestřihů a krátkometrážních filmů ala Prology svým přátelům na soukromých akcičkách a experimentováním se samotnou projekcí (zrcadlové efekty, pohyblivý projektor apod.) + koupí obyč. videokamery. Většinu věcí natáčím už s tím, že to půjde do mixu a v hledáčku si to imaginárně kombinuju s tím, na co si vzpomenu, že někde doma mám.

Neoficiálně se tvrdí, že tvé party videoprojekce jsou to nejlepší, co lze na taneční scéně nalézt. Jak sám hodnotíš svůj vývoj v této oblasti i s pohledem do blízké budoucnosti?

Myslím, že jsem asi jediným, kdo se u nás psychedelickým VJingem zabývá, takže není s čím srovnávat. Techniku mám tu nejobyčejnější nutnou, takže jde především o nápad, odvahu a cit pro mix. Ten se získává mj. praxí, takže doufám, že se to s časem nějak vyvíjí. Rozhodně jde však spíše o amatérskou činnost (což má své výhody), neboť hodně improvizuju a ponechávám slušný prostor náhodám, ze kterých si pak vybírám takové momenty, jaké bych cíleně vytvořil jen těžko. Je to svého druhu malý vizuální darwinismus (náhodné mutace + přirozená selekce). Zároveň v mixu vrstvím mnoho podnětů najednou a hraju si i s rychlostmi jednotlivých vrstev v souladu s hudbou, takže u diváka pouze evokuji určité asociace, které každému ponechají prostor pro individuální zpracování vlastní zkušeností a fantazií. O psytrance by se dalo říci vlastně totéž, a tak se snažím, aby ten účinek byl obdobný a AV-komplexní. Snad proto je např. možné vidět stejný mix několikrát a přitom pokaždé jinak. Nemám rád jednotvárné smyčky a efekty připomínající spíše poruchy zraku, což se ale k jiným hudebním směrům může hodit. Svoji sbírku VHS nahrávek mám probádanou jen způlky, jsou to hromady videoútržků staré několik let, které čas od času znovuobjevím a sám se divím. Velké dluhy mám zatím i vůči PC, využívám ho ostudně málo. Vlastní animace jsou časově i technicky příliš náročné (a cizích je málo), převést poměrně konkrétní imaginace z hlavy na harddisk je zatím pro obyč. smrtelníka nemožné.
Blízká budoucnost? Je ohrožena velmi nepříjemnou ztrátou videomixáku, bez kterého to nejde a na který už ani náhodou nemám. Snad se aspoň více zkamarádím s PC a budu doufat, že benefiční party, vyhlášená Sonic Distortion na 26.1. 02 s cílem finančně přispět na nový pultík, dojde alespoň zčásti svého naplnění (viz partylist na www.psytrance.cz). Na tuto akci si videomixák vypůjčím a budu se snažit všem, kdo přijdou, dokázat, že přispívají na věc, která je nedílnou součástí psyparties a že tak vlastně přispívají i sami sobě.

Jaký byl tvůj největší životní úspěch v oblasti pořádání akcí a video projekce?

Pořádal jsem mnoho různě potrhlých akcí, ale jestli myslíš taneční, tak zpětně za fakt dobrou považuju Shakti v červenci 2000 pod Čechovým mostem. Akce byla nelegálně svolaná přímo doprostřed Prahy. Na mostě, schodech, náplavce i na parníku Bukanýr tehdy tančilo skoro 600 lidí, pod mostním oblukem byl výhled na osvětlené Hradčany, čas přímo nad námi odměřovalo letenské kyvadlo, zatímco ubytovaní turisté v hotelu Interkontinental spokojeně pochrupovali necelých 50metrů od břehu, pod kterým se to vše roztáčelo. Díky zanoření a nasměrování soundsystému to ale nahoře nebylo skoro slyšet. Akce končila v 10 dopoledne, kdy už byl most obsypán zvědavými zahraničními turisty, kteří se pohupovali do rytmu a sounáležitě se pochichtávali. Se vším jsme měli tenkrát obrovskou kliku (lidi, policie, počasí), takže se mi za tu odvahu dostalo plnohodnotného uspokojení, tím spíše, že se jádro té dnešní psytrance komunity sešlo v plném počtu poprvé právě tam.

Na party Shakti si pamatuji velmi dobře. I pro mě osobně to byl výjimečný zážitek, na který velmi rád vzpomínám. A co naopak největší prohra v této oblasti?

Velký voči a pocit, že takových nadšenců přeci musí bejt všude plno a že když to vyjde jednou, tak už má člověk vyhráno. Přílišný optimismus zapřičinil obrovské finanční ztráty mnoha následných akcí, zejména Transdrive na Brumlovce a Parasense na Štvanici. Peníze došly a my pochopili, že čistým trancem se uživit nedá, vždy to nakonec všichni dělají na maximum a primárně pro akci samotnou (obchodního ředitele ani ekon. náměstka nemáme:). Ale nebýt těch pár zbytečných úletů, vydržel by člověk s finanční nezávislostí o něco déle a stačil by si najít nějakou rovnovážnou polohu všech svých činností tak, aby nebyl (rozvinutým kapitalistickým) systémem smýkán ode zdi ke zdi, pokud se nechce stát zaměstnancem "základní služby". Čím je člověk starší (a snad i dospělejší), tím víc si uvědomuje hodnotu času, ve kterém si může s čistou hlavou např. přečíst zajímavou knížku, vyrazit do hor apod.

Může se stát, že pokračující finanční ztráta by mohla vést k ukončení produkce pod hlavičkou HedoniXu nebo je tato skutečnost pro tebe spíše impulzem k pojetí celého systému produkce úplně jinak (například s úplným zaměřením na psy-underground)?

No poslední půlrok to už nic jiného než "psy-underground" tak jako tak není. Parties v klasickém stylu s nablýskanou reklamou, sponsory a honoráři za "práci" či dokonce jen jméno účinkujících je šablona, podle které psytrance nemůže fungovat. Pár takových akcí jsem zažil v zahraničí, ale ta atmosféra tam prostě chyběla. Moc mě těší, že na naše party běžně lidem stojí za to přijet i stovky kilometrů, na Psykovského např. přikvačil jeden fanda spec. až z Londýna a v pondělí byl zase zpátky v práci. Nedá se ani hovořit o pokračující finanční ztrátě, beru to vše jako cenu za zkušenost a investici do smysluplné podoby psytrance scény, jejíž materiální návratnost ani neočekávám. Poslední dobou jsou díky minimálním nákladům akce soběstačné a přesto se daří přivážet zajímavé zahraniční hosty a nepolevovat ani na bohatých a nápaditých dekoracích, zkrátka po dvou letech se to zase začíná rozrůstat, ale tentokrát na pevné základně lidí s vyhraněnou preferencí, takže nejsme např. závislí na tom, co se děje ten víkend v Roxy, jestli to mělo spot v radiu, reklamu v tisku apod. Navíc je stále více těch, kteří se s psychedelickou muzikou setkají poprvé např. na něčí doporučení nebo jen proto, že je zaujme grafické provedení našeho letáku a záhy se diví, jak jim mohla existence tohoto osobitého hudebního stylu zůstávat do té doby utajena. Atmosféru akce vytváří v neposlední řadě sami návštěvníci a přirozené prosazení kvality obecenstva nad kvantitou se ukázalo být pro náboj akcí podstatné. Dalším výsledkem společného snažení Sonic Distortion, Hedonixu a lidí kolem psytrance.cz je bezesporu to, že mnozí návštěvníci našich prvních parties dnes sami více či méně úspěšně trancovou muziku mixují nebo dokonce tvoří, zpod rukou jiných vznikají nádherné dekorace, party oděvy nebo inteligentní počítačové systémy. Jinými slovy je to samostatně fungující organismus bez ohledu na název promotéra či nálepku undergroundu.

Co pro tebe osobně znamená pojem "taneční scéna" a vše kolem, co k tomuto pojmu patří?

Je to bezesporu sociálně-kulturní fenomén, na který se doufám jednou budou historici dívat jako na pozitivní průvodní jev spojený s informační a kulturní globalizací. Ač to zní frázovitě, stejně jako např. sport a ostatní kulturní kategorie skutečně tato scéna sjednocuje lidi po celém světě bez ohledu na rasu, vzdělání, třídní původ, atd. atd. Psytrance je navíc i v tomto ohledu vyjímečně kosmopolitní komunitou. Taneční kultura má podle mě šanci dosáhnout toho, co se po staletí nedařilo ani politikům ani klerikálům. Nejedná se totiž o prosazování vlastních zájmů na úkor druhých. Oproti ideologiím a naboženstvím (s dobou jen účelově revidovaných pod tíží vědeckých poznatků a historických zkušeností) neobsahuje ani dogmata, skrz která by chtěla ovládat mínění druhých. Je to primárně pocitová záležitost a navíc má rytmus, což je dobré nosné medium. Akce typu KaZantip, Earthdance nebo nakonec i Love Parade jsou toho důkazem. Až se taneční generace dostane do produktivního věku, jistě se názorové spektrum naváhne tím příjemnějším směrem. Otázkou je, zda se zároveň neprojeví její lehkovážnost a psychotičnost v rozhodování o praktických věcech. Počet lidí holdujících taneční scéně se navíc zas tak moc nezvyšuje - jak je člověk uvnitř, má pocit, že to jenom roste, ale z jednoho konce to padá zpět k dnes již pophouse diskotékám s panáky a cherche la'samička, na straně druhé k nihilisticky uvažujícím hardcore kaličům.

A jaký máš názor na momentální vývoj taneční scény a problémy, které s sebou logicky tento vývoj nese (drogy, alkohol atd.)?

Vývoj taneční scény vidím v diversifikaci stylů a posunu k psychedelickým zvukům, které se kromě trancu začínají objevovat i v junglu a technu. Navíc se do elektronické hudby experimentálně dostávají i jazzové a etnické prvky. Na druhé straně se i v populární tvorbě používá více a více tanečních prvků, takže nás čeká dostatek komerčních hybridů, které na mnoha FM radiích lze slyšet už celkem běžně. S dostupností samplů a PC programů také stoupá počet mladých autorů elektronické muziky, takže očekávám kvanta malých klubovek, kde si budou účinky svých výtvorů opakovaně testovat. Ohledně drog (vč. alkoholu) myslím, že je nutné rozlišovat mezi tzv. "bílými jedy" (všechny fyzicky návykové látky) a psychotropními substancemi s individuálními účinky. Vždy je podezřelé, když vám něco udělá dobře jen tak pro nic za nic, člověk musí cítit, že to není v pořádku. Přínosné může být to, co je zajímavé a podněcující spíše než "amorfně oblažující". Jednoznačně nežádoucí pak je, aby si neukončený duševní vývoj narušovali jakýmikoliv externími zásahy lidé řekněme ještě středoškolského věku, kteří tak ani nepoznají nulovou "referenční" hladinu dospělého vědomí, které si hodlají měnit a s něčím porovnávat. V Čechách vzhledem k poměrně liberálnímu přístupu exekutivní moci (ve většině zemí, kde jsem byl, je praxe mnohem přísnější) je reálné nebezpečí, že se užívání drog stane naprostým standardem, z něhož už jen pouhou statistikou vyplývá vyšší množství průšvihů. Rozhodně nejsem pro represivní drogovou politiku, ale klade to vyšší nároky na informovanost a individuální odpovědnost, která je koneckonců stejně nejlepší prevencí. V tomto smyslu vítám projekty typu www.extc.cz a pod. U mnoha podobných referencí a úvah "šklodlivost vs dogmata" jsem si ale povšiml předpojatosti v interpretaci "objektivních" informací. Často je cítit apriorní očerňování či omlouvání úžívání toho či onoho. Oficiální protidrogová politika je navíc dost bezzubá a často slouží (stejně jako ekologie) ponejvíce mediálním zájmům. Jako příklad lze uvést poměrně dobrý nápad "sportem proti drogám", který se nakonec omezil na heslovitá prohlášení a kampaňovité billboardy. Člověk, který je zapojen do jakékoliv tvůrčí činnosti ale nakonec zjistí, že samo učení a tvoření je nejlepší drogou, neboť mozek je přeci jen úžasně flexibilní kombinací počítače a jemných chemoreceptorů (vznikl pův. z čichového laloku) a záleží na tom,, jaké návyky si člověk v reálném světě vypěstuje. I "zkušený" experimentátor je mnohdy překvapen, jak dlouhodobý extatický i stimulační účinek mu dodá např. "obyčejné" zamilování se. I přirozené pocity jsou nakonec zprostředkované chemickými látkami (vytvářenými samotným mozkem) a narušit si tento vyvážený systém vnějšími zásahy je bohužel poměrně snadné. V tom vidím největší zákeřnost veškerých drog. Za naprosto zásadní chybu pak považuji tzv. escapismus, tj. "řešení" osobních problémů a depresí prostřednictvím úniku k droze či alkoholu. I skleničku vína si člověk dá raději na oslavu než na "zklidnění". Ale zpátky k taneční muzice. Ta je přeci také psychicky návyková, ale naštěstí zcela reálná a na počátku 21. století myslím i naprosto přirozená.
Pokud si někdo z vás myslí, že psychedelic trance může být něčím, co byste rádi alespoň ze zvědavosti chtěli zažít, pošlte mi kontakt (nejlépe e-malový) na perplex@hedonix.cz. Následnou pozvánku na některou z našich tanečních setkání můžete v krajním případě pouze ignorovat.



Rozhovor připravil: Deepdance
 
 
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016