ROZHOVOR

 

Aleš Bleha vs. Techno.cz

Rozhovor s Alešem Blehou z Bassline.

 
Jak hodnotíš uplynulý rok z pohledu časopisu Bassline a jak z pohledu Aleše Blehy? Dají se vůbec takhle dvě hodnocení oddělit?

 Aleš Bleha Ne, to jde naopak oddělit úplně. Bassline i moje já si za ten rok prošlo značnou transformací, ovšemže obojí jiným směrem. Bassline se loni plně etabloval na české taneční scéně a postupně prošel takovým vývojem, aby s koncem roku bylo možné uzavřít první ‚dětský' věk, který započal v září 99 s vydáním prvního čísla. Rok 2000 byl rokem hledání a objevování mantinelů, kterými se měl Bassline ubírat. Rok 2001 byl rokem vytváření základů a přípravy k rozhodujícímu kroku, tedy přechodu na regulerní barevný časopis, běžně dostupný na stáncích. Na počátku roku jsme napřáhli všechno směrem ke prosazení se Bassline do podvědomí (třeba Maasive), pak to vyvrcholilo Summer Of Love, které vyšlo tak, jak jsme si ani sami dokázali představit. Podzim jsme pak strávili na přípravě už výše zmíněného přechodu na pořádný časopis a samozřejmě taky přípravou našeho prvního CD Elektronik Basslines. To znamená, že pro Bassline to byl hodně dobrý rok, kdy jsme udělali hodně práce, byť ne vždy viditelné na povrch.

A teď moje osobní hodnocení: to už tak pozitivně nevyzní. Bohužel už i v Čechách došlo mezi konkurencí k věcem, které donedávna byly výsadou těch rockerských a popových celebrit. Začalo jít vlastně už jen o peníze, hudba se postupně odsouvá do pozadí. To mě osobně dost bolí, protože pro mě je hudba hlavním důvodem, proč to už tak dlouho dělám. Vlastně můžu říct, že za loňský rok jsem třeba na párty nezažil žádný opravdový hudební zážitek, který by mne dostal. A to je docela škoda. Buďto jsem tolik náročný posluchač, nebo nevím. Prostě se to tu trochu začalo mezi sebou rvát o peníze, pozice a moc. Bohužel. A taky jsem úplně vedle z obrovského nárůstu braní drog, dokonce jsem měl občas tak černé myšlenky, že jsem s tím díky tomuhle chtěl seknout a odejít.

Na druhé straně je to vlastně dobře a to už je můj čistě osobní boj sám se sebou. Dlouhá léta jsem měl taneční muziku za odraz vnitřních zážitků a věřil jsem tomu, že jsou ji schopni lidé brát taky tak. Jenže to jsem se mýlil a tak dnes poznávám, že tohle všechno je jen hra, ve které každý hrajeme svoji roli. Kdybych té obrovské vnitřní síle taneční muziky kdysi nevěřil, většinu z toho, proč mě dneska znáte bych asi vůbec neudělal. Takže to bylo dobře, věřit tomu a žít tak. Pak jsem ale pro stejný důvod prodělal dost peněz a musel o tom začít znovu přemýšlet. Začal jsem znovu a svoji roli už hrát nechci, rozbíjím tu hru na něco a někoho, začal jsem znovu poslouchat nejrůznější styly muziky, ale nikoliv taneční. Tu taneční jsem začal nahrávat, s Popem (Vanessa, Gun Dreams) jsme znovu obnovili staré dobré Sundreams a teď aktuálně máme hotové skoro celé album. Budete překvapeni! Prostě se učím brát věci tak, jak jsou a ne tak, jak bych je chtěl já sám. Svoji vnitřní energii už nechci transformovat skrze Bassline či párty, což jsem donedávna dělal (viz někdy pro většinu lidí hodně těžko pochopitelné editorialy:), ale přes sebevyjádření v takovém prostoru, kde je pro to místo. Naopak Bassline a Summer Of Love je na čase převést na vyšší kvalitativní a tím i smysluplnější úroveň, která bude přístupná více lidem, ne jen elitnímu a úzkému okruhu nadšenců.

Ale tak jako tak, byl dobrý rok, tak jako ostatně každý jiný. :)

Chápu-li to dobře, cítíš se nyní taneční scénou unavený?

Unavený snad ani ne, celou dobu jsem to takhle vlastně chtěl, vždyť jsem byl jeden z těch, kdo tu začal dělat první opravdové open airy (tedy z těch oficiálně organizovaných), párty, časopisy.... Jen jsem si možná dostatečně neuvědomil, co to vlastně dělám, ale kvůli tomu můžu být unavený tak maximálně ze sebe. A to nejsem. Spíš bych ten pocit vyjádřil tak, že v dobách, kdy jsem tuhle muziku začínal poslouchat a rozjíždět to kolem toho, bylo všechno hodně jiný a pro něco jiného. Byl to opravdu underground, kde nešlo o nic jiného, než o hudební prožitek a určitou sounáležitost lidí k sobě, bylo o mnohem spontánnější. Nejsem cvok, abych brečel, že už to tak není. To je něco, co zůstane všem těm, kteří to prožili v srdci jako nezapomenutelné vzpomínky, dneska už by to asi ani nešlo, ani bych to znovu nechtěl prožívat. V tom to zklamání není. Vidíš, zklamání - to je to správný slovo. Jsem spíš taneční scénou zklamaný, její povrchností a plytkostí, nabubřelostí a megalomanstvím. Pro mě je to totiž hudba, která dokáže transformovat vědomí lidí tancem, jako třeba kdysi uměli šamani nebo ještě nedávno dervišové. Protože to bylo na prvotním vzestupu elektroniky důležité, ona změna vědomí. Jenže vědomí se změnilo jen málo lidem, a stejně jako u hippie asi ani více nemohlo, takže je to dneska tam, kde předtím už skončili jiní, punk, novou vlnu a metal nevyjímaje. To je ale přirozený kruh života, tak je to se vším. Nic není věčné a nic tu nebude natrvalo.

Jediná jistota je nejistota, Jin a Jang v neustálém pohybu, který způsobuje, že všechno se neustále mění cyklicky mění. Tudíž vlastně bych vynechal i to zklamání a řekl bych, že takové, jaké to chceme mít, takové to máme. Víceméně jsem spíš chtěl naznačit, že už je to obyčejná komerce. Snad se v jejím stínu najde dost místa pro poctivou muziku od srdce a lidi jako jsem třeba já sám. Když to tak bude, stane se to co, co jsme sice tady dělali od začátku, ale tehdy nám to tak nepřišlo. Totiž, že ta komerce je nutná a že underground je jen jeden velký podvod, tak jak je obvykle prodáván. Underground je stav vědomí, stav nezávislosti.

Opravdu si myslíš, že je to tak vážné? Není možné, že underground stále ještě existuje, ale jen není přes tu velkou nabubřelou komerční vlnu tolik vidět? Ruku na srdce... i my i vy se na té vlně vezeme... nemůžeme jinak...

To jsem to spíš možná jen nedovedl do konce onu myšlenku o prospěšnosti komerce.... U nás totiž je problém v tom, že se tu z undergroundu stala komerce, protože se třeba techno stalo naprostým mainstreamem. To má za následek téměř neexistenci kvalitních a hudebně zajímavých akcí, protože v těch klubech vlastně není co jiného hrát, čím se odlišit od megaparty. Takže se techno hraje na mega, i na mini party. Není moc na výběr, takže se to celé zaseklo ve vývoji. Každý, kdo navíc dělá třeba velké párty nebo web nebo časopis se prostě musí vézt, nemá na výběr. Jinak řečeno, kdyby tu počátkem 90. let byla třeba velká a silná diskoscéna, vše by dnes bylo jinak. Techno by bylo na stejné úrovni jako je třeba v UK nebo v Německu, to znamená, že by to vůbec nemělo lehké. Nebylo by v něm tolik peněz a muselo by se mnohem víc snažit o své místo na slunci, což by bylo velmi prospěšné.

 Aleš Bleha Dneska to má techno moc jednoduché, všichni ho chtějí a všichni ho hrají, čímž pochopitelně v blízké době tento styl zlikvidují, obdobně jako se to stalo v Německu někdy v letech 94 - 96. Holt to půjde do kytek, tedy v tom mega smyslu. K tomu stačí, aby někdo třeba na Orion Hall přivezl nějakou hodně dobrou trance star..... A bude po technu. Což ovšem bude zároveň skoro zázrak, teprve pak se totiž vrátí a srovná vnímání techna ze strany lidí v branži i pod pódiem, zpátky se mu vrátí jeho původní smysl. Problém je u nás ještě v jedné věci, většina lidí si tak trochu plete pojem underground a jsou pevně přesvědčeni, že tvrdé a nekompromisní techno je to pravé. Opak je pravdou, tvrdé techno je dnes tou největší komercí, platí se za něj nejvíc peněž. Osobně už ho nemůžu ani slyšet, mám rád techno, ale ne ten hnůj, který se dneska často za techno vydává. To je hardcore, ne muzika. Techno je o zvucích a vnímání, uvědomění si své vlastní změny ve vědomí, ne o tom, jak si vymlátit mozek z hlavy.

Tvá myšlenka o nějaké trance star na Orion Hall nebo na nějaké jiné velké akci mě zaujala. Abych se přiznal, jsem trochu zviklanej a někdy bych se rád zajel podívat na nějakou velkou výpravnou trance party třeba do Holandska. Mám na mysli třeba Trance Energy, Sensation, Mystery Land nebo Innercity. Citím, že techno a techno parties se trochu zasekly a už to není taková zábava... občas spíš nuda až depresivno... Tuším, že na předposlední Citadele se v La Grottě hrál z CDček trance a vím, že jsem se tam bavil asi víc, než v Laser hall s technem.
Myslíš, že se u nás trance časem prosadí a uchytí? Jak vidíš jeho budoucnost u nás? Proč se setkává s negativní odezvou u odborníků? Je to tím, že to pro ně není kvalitní hudba?


Ale to je jen u nás, protože tu trance pěkně řádil někdy v 94, 95, 96. Pak se teprve začal prosazovat v UK a Německu. Je jasný, že část trance je velmi komerční záležitost, ostatně jako se to stane čemukoliv, co má úspěch - vrhnou se na to komerčáci a protože se to dobře prodává, tak i velké producentské disko teamy. A pak tu máme každý týden novou hvězdu :) To ale není to pravé trance.

Dnešní kvalitní trance se často označuje jako deep trance, nebo tech trance a je to hodně zajímavá a kvalitní muzika, ve které je hodně velmi dobrých lidí. Máš pravdu v tom, že se teď techno hodně zaseklo na tvrdosti a často až brutalitě, což je hodně škoda, Něco podobnýho se stalo s metalem, punkem nebo EMB. Z dobrých a kvalitních desek se najednou všichni začali předhánět, kdo bude brutálnější, tvrdší a nekompromisnější. Jenže protože je to všechno jenom hra na něco, co vlastně není, záhy to pak zanikne. Ale stejně jako třeba hardcore zažilo obrovský boom, tak i dnešní hardcore techno je na tom obdobně. S technem jako takovým to ale společné snad jen to, že se to nahrává na počítačích, protože techno je o hledání, o pocitu, o kráse a čistotě zvuku. Je to jemná a citlivá hudba, ale bohužel ne každý je uvnitř citlivý a vnímavý, takže si svoje zabržděnosti a komplexy vybíjí na lidech.

Podtrženo a sečteno, trance má problém v tom, že se začalo líbit hodně lidem a tak část trance scény koupil biznis, techno zase má problém v pitomosti některých radikálů a výplachářů. Tak jako tak, v každém stylu je dobrá a špatná hudba, vlastně ani jiná neexistuje, ty styly, to si vymysleli lidi, protože mají potřebu se někam zařadit, neumí být osobností sami o sobě.

Heleď, Mellow - nemáš tam nějaký pozitivnější otázky?

OK. :) Čím ti dělá naše scena radost? :)

Tím, že je. A že je taková, jaká je. Sice to může vypadat tak, že bych se na to nejradši vykašlal, protože to za nic nestojí, alespoň se to může zdát z toho, co už jsem odpovídal. Ono všechno má svůj rub a líc, až doposud jsme se bavili spíš o tom, co tu v pořádku není. Ono je tu ale hodně věcí, díky kterým je česká scéna výjimečná ve světovém kontextu a určitě je tu hodně moc věcí, které můžeme nabídnout i za hranice. Třeba to, jakým způsobem tu funguje kvalitní hudba. Většina těch obdivovaných zemí totiž má sice krásný párty, festivaly, vybudovanou scénu, ale už dávno v tom taky není nic z toho, díky čemu to začínalo. A navíc, mají to tam prošpikovaný totálníma shitama.

Byl jsem v říjnu s Trávou na týden v Londýně, což byl pro mě šok hlavně v tom smyslu, jak až moc může zkomerčnět a vyblednout taneční scéna. V Anglii je to opravdu hodně špatný, nečekal jsem to. U nás je sice hodně dětských nemocí, ale na druhou stranu to srovnání s potřeba právě tolik obdivovanou Anglií vychází mnohem líp pro nás, pokud se člověk drží onoho hudebního a svobodného formátu.

Jinými slovy, taneční kultura ve většině vyspělých zemí je už obyčejný obchod s dalším z typů kultury, která se dobře prodává. Tím mi naše scéna dělá největší radost, kde jinde přijde tolik lidí na kvalitní třeba techno nebo jungle? Samozřejmě mám obrovskou radost, jak se to tu probouzí. Spousty mladých lidí se snaží něco dělat, možná mají trochu odlišný přístup k věci, ale snaží se a musím uznat, že jim to jde a ještě mnohem víc půjde, až se trochu přiučí. A pro mě osobně je to konkurence, bez které by člověk zakrněl a která je nutná, protože bez silné konkurence se snadno spí na vavřínech.

Vždyť se podívejte třeba na Tripmag, jaký byl, než začal být Bassline trochu na úrovni. Dřív tam nebylo co číst, bylo v něm hodně naprostých hloupostí. Teprve někdy před rokem se začal obrozovat a dostal mnohem lepší styl a obsah, který sice zatím stále ještě je hodně povrchní a tak trochu nevyhraněný (na můj vkus, pochopitelně), ale je to o 100% lepší, než před rokem. Bez konkurence by to nebylo.

Osobně třeba docela dost podporuju mladý kluky, který chtějí něco dělat, ať už být djem, producentem nebo třeba promotérem. Je potřeba vyčistit chlívek, už to tu docela zasmrádlo. Na rozdíl od Anglie to u nás není problém a to je na naší sice malé, ale bohaté scéně to nejkrásnější. Prostě se to tu vyvíjí, mění, transformuje. A ještě jedna věc mi dělá radost, totiž kolik lidí na naší scéně začíná rozumět volání uvnitř a jsou připraveni prostoupit vnitřní osobní změnu vědomí, která je nezbytná pro pochopení, kdo, proč a na co tady jsme. Techno všem lidem dává šanci si to uvědomit a stát se sám sebou. Probudit se a odjebať sa odťial to. :)

Aktuálně vyšel nový Bassline. Co je nového?

 Aleš Bleha Po dvou a půl leté existenci se toho teď mění asi nejvíc od chvíle, kdy vyšlo první číslo. My sami v redakci říkáme, že tohle je naše první číslo, to předtím byly pokusy.

Kromě takových těch na první pohled viditelných věcí, jako že je konečně celý barevný a že má taky takový náklad, aby nebyl problém ho sehnat po celé ČR je ta nejvýraznější změna patrná hlavně v celkové koncepci.

Tady tak trochu nezůstal kámen na kameni, na zásadní změnu jsme se chystali celý minulý rok a dlouho to všechno pečlivě promýšleli. Jaké má být zacílení Bassline na trhu, kde jsou ještě další 3 časopisy a případně se další chystají? To byla hlavní otázka. Druhou hlavní otázkou bylo to, jak Bassline naplnit a čím ho naplnit, aby vymizel onen undergroundový smrad a zatuchlina, ve které jsme se nějakou dobu potáceli. Naplnit časopis nějakými postahovanými texty, naházet nějaké fotky, sehnat pár reklam... Tak to bohužel bylo, byť hlavně proto, že se to celé vyvíjelo - a pochopitelně vyvíjí dál.

Nová grafická úprava je postavená tak, aby dala celému Bassline jednotnou podobu, tím snad konečně byla eliminována určitá chaotičnost či nepřehlednost, která nám byla právem vyčítána. Ještě je hodně na čem makat, ale se základem jsme opravdu spokojeni a nebojím se říct nahlas, že jsem za tohle první barevné číslo opravdu rád, že si vážím toho, že jsme to takhle dokázali.

Takže říkáš, že právě vyšlo první číslo Bassline?

Tak nějak - i v reklamě vtipkujeme a píšeme: "Nový taneční časopis v Čechách". Ale ono ho stačí otevřít a je to jasné, že se hodně změnilo a vůbec tím nemyslím to, že je to teď obarvené barvičkami.
Po nějaké době, kdy jsem to vlastně dělal celé sám, se v poslední době vytvořila redakce, složená například z tří Pavlů - Žáka, Čejky a Eichlera, taky k nám začalo přispívat více lidí, což se významně podílí na lepším obsahu.

Nějakou dobu jsme to celé tak trochu tajili, muselo se to připravit a protože jsme si nebyli jisti průběhem některých věcí, bylo lepší o tom mlčet. Aspoň je to takové hezké překvapení pro všechny naše čtenáře. Obvykle se totiž většinou o něčem básnilo, jaké že to bude - a pak byl výsledek něco úplně jiného. Od nynějška dávám přednost opačnému postupu, nejdřív udělat a pak případně o tom ještě něco říct. Rád bych, aby za nás mluvilo to, co jsme udělali, ne to, co jsme kde neuváženě napovídali. Pak totiž ztrácíme důvěru lidí, čtenářů - není se čemu divit, když něco slíbíme a pak to není, nebo to je jinak.

Nemáš obavu, že nově koncipovaný Bassline ztratí některé původní čtenáře?

Ne, to vůbec obavu nemám. Můžeme přijít jen o ty, kterým se to líbilo tak, že to byl underground, zatuchlý a neuspořádaný. Ale o ty přijdeme možná i rádi. Spíš naopak, nová úprava a obsah Bassline by měl těm, kteří nás už dlouho čtou naznačit, že jejich výtky z dopisů a emailů nebereme na lehkou váhu. Chceme, aby naši čtenáři byli ti, kdo se zásadně podílejí na tom, jak budeme vypadat. Vždyť je to tu pro ně, kdybych chtěl dělat pro sebe, nač to vydávat.

A co chystáš dál?

 Aleš Bleha Tak to se přiznám, že jsem o tom hodně uvažoval, kam se pustit dál. Je několik způsobů, kudy se vydat. Dokonce bych řekl, že dnešní doba nabízí v podstatě neomezené možnosti.

Bassline se dlouhou dobu vázalo na jediný styl, na techno a tak s ním ještě asi chvíli budeme spojovaní. Dlouhou dobu bylo černobílé, možná i díky tomu jsem některé věci viděl černobíle. Mě se to techno totiž tehdy před lety opravdu hodně líbilo, ale jak postupně bohatlo a rozrůstalo se do nejrůznějších forem, stalo se náročnější na pochopení a tak je dnes techno vlastně synonymem pro brutální výplachy. Ale tak to není. Techno je nedílnou součástí elektronické muziky, která tu je už přes 30 let, ale teprve v posledních 10-ti letech se plně začala rozvíjet. S tím souvisí propojení na multimédia, na virtuální svět, které je vlastně nosnou osou celé elektronické scény.

Dá se to taky říct tak, že elektronika je první hudební styl, kdy může každý projevit svoji kreativitu a naplno se zapojit do onoho procesu tvoření. Tím vzniká konkurence, která má tu krásnou vlastnost, že žene věci kupředu tím, že je prostě není možné dělat polovičatě nebo nedobře. Kdysi Andy Warhol říkal cosi o 15 minutách slávy pro každého a dnes tu dobu máme. Ano, 15 minut slávy pro každého - kdo proto něco udělá. Z toho tedy vlastně vychází další koncepce Bassline. To, co chceme je ukázat lidem, že sami mohou něco udělat proto, aby se vyjádřili a uplatnili, tedy chceme propojit věci související - hudbu, její tvoření, techniku, párty, hitparády, informace. Jedním slovem, chceme být spíš multimediální záležitostí, mnohem víc, než si třeba i dokážeme představit. A hlavně, už se nechceme vázat na jeden styl nebo jednu věc. S tím souvisí také www.bassline.cz, které chceme udlěat tak, aby právě tenhle interaktivní přístup pomohlo vytvořit. Časopisů a serverů, kde jsou fotky z párty, fotky slavných a něco textů, těch tu je až příliš. Takže ta naše hlavní koncepce se dá taky popsat tak, že prostě chceme i nadále zůstat sví a osobití, nemáme žádné vzory, kterým bychom se chtěli vyrovnat. Svůj svět si vytváříme sami a u toho zůstaneme.

Jak je to s párty? Říkal jsi, že už je nechceš dělat...

Vždyť je taky už nedělám a jsem za to rád, já nebyl ten pravý, docela dost jsem se u toho natrápil. Dělám jen Summer Of Love a to mi bohatě stačí, rád bych se vyvaroval takových omylů, jako bylo třeba loni Maasive.

Maasive považuješ za omyl?

Jo, přesně tak. Stálo mě to hromadu energie a síly, která se jednoduše nevrátila, protože neměla odkud. Bylo to přemrštěné natřásání ega Tripmagu a Bassline, zpětně se nedivím, že nás někteří tehdy odsoudili. Párty to ale byla dobrá, v tom smyslu to nemyslím. A i ten nápad je výborný, ale musí se na něj jinak.

A Summer Of Love?

Na stejném místě, 17. srpna. Line-up ještě prozrazovat nebudu, i když už je hotový, ale snad jen prozradím, že tentokrát jsme vybírali mnohem pečlivěji a taky se koukali na to, zda ten či onen DJ hraje, nejen to, že hraje dobře. Ne každý DJ, který je dobrý v klubu je dobrý i pro hraní před 10 000 lidmi...

A určitě bude hodně koncertů, není v našem zájmu vytvořit další smažbu 4/4 beatů nonstop allnite, ale spíš opravdový festival, tedy přehlídku toho, co nám imponuje, co nás zaujalo a co se nám jako Bassline Teamu líbí. A to určitě není podělitelné jako techno, house, techhouse, trance - tyhle styly si vymysleli novináři, my novináři nejsme a tak chceme spíš prostě a jednoduše Summer Of Love naplnit tím, co považujeme za kvalitní a přínosnou hudbu. Tak, aby to byl zážitek jak po stránce prožitku, tak po stránce hudební a aby tenhle festival zase o kousel posunul hranice.

Jinak, od 1.3. startuje znovu otevřená stránka www.summeroflove.cz - budou tu hned na úvod videa, zatím neuveřejněné fotogalerie, ale třeba taky hned od začátku jinde nedostupné informace, plus pochopitelně ankety a soutěže. To je zatím vše, co mohu prozradit.

Děkuju ti za rozhovor!

Mellow

Kontakt na Aleše: info@bassline.cz


Poděkování za použité fotografie pro Martina Trysčuka.

(c) 2002, techno.cz

 
 
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016