Bob Sinclar: Yeah, Bob Sinclar, to zní!

Byl jsi už někdy v Praze?

Jo, už asi třikrát. Odehrál jsem set, teď si nemůžu vzpomenout, kde to bylo. Známý klub. Jo, Mecca to byla. A natáčel jsem tady video ke své skladbě I Feel for You z alba Champs Elysees v hotelu Praha s čtyřiceti krásnými Češkami. Hlavní roli hrála známá herečka, taková zrzavá, Ena?

Aňa Geislerová?

Jo, to je ona.

Znáš nějaké české hudební producenty nebo DJs?

Žádného.

S DJingem jsi začal v polovině osmdesátých let…

No, v té době jsem hrál spíš doma v pokoji. První vinyly jsem si koupil v roce 1987. V roce 1990 jsem začal nahrávat své první mixtapes a hrál na několika parties. Postupně jsem začal pořádat hip-hopové a acid jazzové akce v Paříži.

Takže hip hop a acid jazz byl na počátku devadesátých let tvou oblíbenou hudbou. Co teďka?

Pořád mám rád černošskou hudbu jako soul nebo r´n´b. Ve studiu mám asi 25 tisíc nahrávek a je tam prostě všechno. Afrika, black music. A taky jazz!

Tvůj první velký hit Gym & Tonic jsi produkoval společně s Thomasem z Daft Punku. Vysamplovali jste hlas Jane Fondové. Jak reagovala?

Zkusila mě žalovat, protože jsem neměl povolení použít její hlas. Byly to těžké časy. Chtěla strašně moc peněz. Zaplatil jsem to, protože Gym & Tonic byl obrovský hit.

Jsi spolumajitelem labelu Yellow Productions. Z jakého důvodu jsi vydavatelství založil?

Chtěl jsem nahrát nějaké vinyly pro DJs, jenže jsem je neměl kde vydat. Protože nikdo nechtěl vydat beatové nebo acid jazzové desky neznámého producenta. Major labely se staraly jen o velké hvězdy, ale ne o nováčky.

Yellow Productions teďka spolupracuje s dvanácti projekty…

Vážně? Možné to je.

... a ty tvoří hodně rozrůzněnou muziku.

Jo, vem si třeba Dimitri from Paris, Kid Loco, Afrikanism, Bang Bang, Salomé de Bahia. Já jediný dělám house. My nejsme vyloženě taneční label.

Co tě v hudební produkci ovlivňuje?

Čerpám z hudby z období let 1972 až 1984. Ale sleduju, že taneční hudba z počátku devadesátých let je zpět, každý chce tančit. Proto se snažím používat i samply z tohoto období. Ale žádné kopírování, snažím se vyrábět své věci.

Jsi známý používáním mnoha pseudonymů, třeba The Mighty Bop nebo Reminiscence Quartet. Proč neprodukuješ pod svým vlastním jménem Christopher Lefriant?

Protože jsem zjistil, že moje jméno není dost atraktivní, je obyčejné. Zato když někdo řekne yeah, Bob Sinclar, to zní! Teď už mou přezdívku berou všichni jako samozřejmost.

Co si myslíš o současné taneční hudbě?

V pohodě. Dobré je to, že je otevřená všem vlivům. Třeba do mého houseu můžu použít mnoho různorodých samplů. Na aktuálním albu jsem hodně experimentoval – udělal country, blues, disko, rock.

A jak si představuješ budoucnost houseu?

To opravdu nevím. Lidi pořád chtějí tančit. Taneční hudba s pozitivní energií se bude dělat pořád.

Na skladbě Love Generation jsi spolupracoval s Gary Pinem z The Wailers. Byla to vaše první spolupráce?

Na albu mi Gary nazpíval čtyři skladby. Love Generation, Miss Me, Shining from Heaven a Give a Lil´ love. Potkal jsem ho náhodou vloni v únoru ve studiu v New Yorku. Zrovna jsem hledal nového zpěváka. Ale taky bych upozornil na Rona Carrolla (zásadní postava chicagského houseu, spolupracoval s kapelou Crystal Waters, producent a DJ, známější coby vokalista, pozn. red.), který zpívá ve skladbách Everybody Movin´ a Sing My Song.

Jak dlouho vznikalo album Western Dream?

Přibližně jeden rok. Dlouho jsem pracoval na zvuku. Hudbu jsem nahrával doma, vokály v New Yorku.

Na albu spolupracovalo mnoho hudebníků. Neuvažuješ o živém projektu?

Ne, opravdu ne. Hraju sice instrumentálně, ale jen ve studiu. Nejsem živý muzikant. Nechci lhát lidem. Vyhovuje mi stát za gramofony. Navíc jsem jako DJ hodně žádaný. 
 
Jak si představuješ svou hudební budoucnost?

Mám mnoho snů. Můžu chtít víc, ale chci pokračovat ve své cestě. Jsem pořád svěží a hladový po hudbě.

Který je tvůj nejoblíbenější klub?

Jednoznačně Pacha na Ibize, mám tady svou rezidentní noc.

foto: bion