Párty kůň Gábina: "..zaprděný vidláci."

Tak nejprve tě poprosím o malé intro. Kdo se skrývá pod jménem Gabča?

Obyčejná slečna plemene český teplokrevník, pocházející z Moravy, žijící ve středních Čechách.

Co máš společného s elektronickou taneční scénou?

Asi jen to, že se mi líbí ta hudba a ráda si při ní užívám. No, ale kromě toho se taky dokážu postarat o tu správnou atmosféru.

Počkej, jak to myslíš?

Viděli jste někdy dýdžeje, jak kouká na kobylu, která paří na jeho muziku? Nejdřív se tváří tak, jako by dal špatnou placku na talíř, ale když vidí, co všechno na parketu dokážu, často začne taková jízda, že nikoho z lidí ani nenapadne dát si lajnu nebo něco podobnýho.

Hmm, tak to klobouk dolů. Původem jsi z Moravy, z Blanska, jak ses dostala do Čech?

Do Čech jsem se dostala když mi byly 4 roky. Předchozí majitel mě, mojí sestru a kamarádku prodal člověku, který mě měl jen na vydělávání peněz, naštěstí jsem potkala svojí nynější majitelku, se kterou se z nás stala nerozlučná dvojka, v podstatě ze mě vypiplala takovouhle kost (jak říkaj kluci ve stáji :) právě ona. A když mě chtěli znovu prodat, byla to právě ona, kdo se stal mojí náhradní mámou. Dost jsme toho spolu zažili, procestovali, naběhali, nazávodili.. Vše zlé bylo k něčemu dobré, myslím tím své předchozí majitele. Navíc party na Brněnsku mě nechávaj klidnou.

Čím byly rodiče a jaká se u vás poslouchala hudba?

Tátu jsem ani nepoznala. Prý to byl hřebec jak má být J, máma na něj vzpomínala až do smrti. Matka byla šéfka koňského spřežení a taky si to tvrdě oddřela. Muziku moc neposlouchala, ale když už, tak spíš rockovější věci. Hodně kalila po koňských barech a občas dělala opilá pěknej vyrvál, takže mě i vzbudila, za což jsem jí vždycky nenáviděla. No, ale jinak jsem jí měla docela ráda.

A jaké si měla vlastně dětství?

Hbrrrrrr, žádný beránek jsem asi nebyla. Máma to se mnou neměla jednoduchý. Když mi bylo 11 let, utekla jsem daleko od domova. Byla jsem až u jezera Lago Di Garda kousek za Alpama. Byl to pro mě úžasnej zážitek. Ještě, že tankrát bylo léto, jinak bych cestou přes hory asi zamrzla. Potkala jsem cestou zajímavé koně a i několik lidí. No a taliánský samci jsou fakt třída. Měla jsem tam první sexuální zážitek a jen škoda, když ho přerušilo stádo volů, který zrovna nemělo do čeho píchnout. Nakonec jsem se vrátila domů se systémákama, co brázdili Evropu z jihu na sever a tím také začal můj párty život.

Jasně, to má být další otázka, takže: Jak začala tvá docházka na párty?

Začalo to už zmíněným létem 2001 a Czechtekem v Doksech u Mácháče. Tedy tam, kam mě nejdřív dovezli systémáci z Itálie. Koukala jsem na to, jak kráva na vola, kterej čumí na vrata. To dunění a rytmika a lidská atmosféra. To bylo něco, co jsem do té doby nepoznala. Úplně mě to pohltilo a dobře si vybavuju, jak jsem tam pobíhala od bar.. ehmm teda od systému k systému. ;) Je zajímavý, že mě jako kobylu přijalo okolí hodně pozitivně. Taky jsem tam pár lidí povozila a vůbec to bylo uplně supr!
Potom už nebyl měsíc abych aspoň 2x nezašla na akci. Ze začátku mě bavil nejvíc hardtek a potom jsem objevila i tu klasickou komerční scénu, kde mě chytlo techno, ale i housík. Dnes mám house nejradši, je víc do pohody než techno.

Preferuješ akce v klubu nebo open airy?

Rozhodně dávám přednost akcím pod širým nebem, když na mě přijde hlad, můžu se kdykoliv napást. Nejradši to mám na dostihovém závodišti v Pardubicích. Hrozně ráda si vyhodím z kopýtka a procválam se po závodišti. A samozřejmě fesťák je to úžasnej.

Jak se díváš na současnou taneční scénu?

Je to pěkná koňárna, to vám povím. Media sem tlačí minimal, ale nevidí, že tenhle styl u nás nikdy nebude plnit kluby, podle mého.. Teď frčí dramec, ale to není zrovna oves pro mě. Každopádně, když se podíváte třeba na brněnské dění, tak jsou to pořád hlavně dudlíkové párty. Fléda + pár dalších jsou zachránci jižní Moravy. Obecně mám pocit, že se u nás vždycky dělal z komára velbloud. Jsme přece malá země, takže se mezi pořadateli a provozovateli klubů odehrává tvrdý konkurenční boj o každého klubera. Už dávno tu není ten feeling z let devadesátých, kdy osmdesát procent akcí se dělalo s velkým srdcem. Dnes je to spíš naopak, tzn. 80% akcí jsou čistě komerční atrakce, které mají přitáhnout co největší masy lidí.

Nemrzí tě, že na párty chodí tak málo koní? Přece jenom koně na párty obvykle nenajdeme.

To je pravda, stejně jako třeba romů, eskymáků nebo indiánů. Dnes už mě to nemrzí, ale ze začátku století, kdy jsem začala jezdit po akcích, vnímala jsem to hodně. Takový kecy k ránu, jako "Jé, hele, nazdar saláme." mě vždycky točily. Nebo si pamatuju, jak jsem se jednou kvůli tomu i rozbrečela. Bylo to v Radosti a nakonec mě utěšil barman pivem a tequilama (smích). Od té doby jsem s tím smířená a baví mě pozorovat, jak na mě lidi čuměj, protože ještě neviděli koně na párty. Tak si do toho ještě říhnu, to mě kolikrát už hodně pobavilo.

A jak se dívá majitelka na tvoje noční výlety?

Ta samozřejmě chodí taky, ale většinou každá jdeme jindy a jinam, snažím se chodit když je ona v práci, není z toho moc nadšená, bojí se o mě asi jako každá adoptivní máma o dceru. Když jsem někam vyrazila ještě když jsem byla pod zákonem a to bylo vždycky tajně a zjistila, že ve stáji v noci nejsem, byl pořádný vyrvál. To pravidelně sledovala fotoreporty ze všech akcích, jestli mě tam náhodou neobjeví.

Jak u vstupu do klubu prokazuješ svou totožnost a věk?

Díky tomu že se účastním jezdeckých závodů, mám jezdeckou licenci, kterou se mohu prokazovat. Když jsem jí párkrát zapomněla ve stáji, nějak jsem to okecala.

Takže nemáš problémy u vstupu?

Jo někdy si securiťáci hrajou na důležitý, ale občas změknou, když jim nabídnu povození nebo jim prostě zařvu, že to je diskriminace a oni mě radši pustí než aby se se mnou dohadovali.

A došlo už taky k násilí?

Mňo, jednou jsem pohrozila kopítkem, ale naštěstí pro ochranku se to nakonec vyřešilo diplomaticky.

:) Už vymetáš kluby několik let. Řekni, kolik už jich asi bylo nebo ještě líp, jaká párty je za tu dobu pro tebe nezapomenutelná?

No, to jste mě zaskočili s takovou otázkou. Kolik jich bylo si opravdu nepamatuju, ale dalo by se to určitě odhadnout. Nejlepší párty byly překvapivě hlavně ze začátku, když jsem na ně začala chodit pravidelně. Určitě byl nezapomenutelnej můj první Czechtek v roce 2001. Pak Summer Of Love o rok pozdějc, ten mě dostal jednak tím, že jsem si tam perfektně zaběhala a potom celková audio-vizuální podoba a výbornej zvuk na hlavním pódiu. Ještě teď to vidím jako včera. A to krásný ráno, kdy jsem se nejdřív pěkně zhulila a pak mi z toho bylo pěkně šoufl. To byly vážně hustý stavy, kdy jsem si nebyla jistá tím, co se dělo před půl minutou. Zakopávala jsem o lidi a pořád se někde válela. Taky jsem potom vypadala jak nemytá svině. Když jsem se dala dohromady, byla jsem moc ráda, že je to za mnou. Z klubovek třeba Mega Club Techno v Roxy, L klub v Pardubicích nebo KC Karlov v Benešově. Jó to byly časy..

Vidíš, L klub byl v druhé polovině devadesátých let a na přelomu tisíciletí vyhlášený kvalitními akcemi. Potom najednou v roce 2002-03 přestal dělat párty v tomto prostoru Aleš Bleha a jako by se postupně vytratil párty-život v tomto prostoru. Dnes už se v něm konají taneční eventy jen jednou za čas pod hlavičkou DC Promo. Jak vnímáš zpětně tenhle vývoj a čím tě tenhle klub zaujal?

Tak já jsem tam byla několikrát. Poprvé to bylo právě v roce 2002 po SOL a dobře si to pamatuju, protože jsem se tam zmastila až běda. :)) Párty v eLku byly zkrátka kvalitní, takže super byl zvuk, DJs, dekorace, vizuální stránka a atmosféra (když přišlo dost lidí). Ten prostor sám o sobě je dost šílenej, tedy jak z hlubokého socialismu, ale když se to pěkně vyzdobilo.. , lidi se tam prostě rádi vraceli. Je to škoda, že už to tam nežije, ale když si vzpomenu na poslední akci na které jsem tam byla.. Ta atmosféra a lidi co tam byli… Měla jsem z toho hodně divný pocit. Je to už ale víc než 2 roky, tak se tam zase někdy zajdu podívat.

A jak si vnímala vývoj v pražské Roxy, kde se asi na třičtvrtě roku zastavilo veškerý párty dění?

Jóó Roxy mám ráda, jako hodně lidí u nás i když ty schody dolů nejsou zrovna vozíkářův sen, stejně jako pro koně nic příjemnýho. Abych byla upřímná, tak si myslím, že ta pauza v klubových akcích spíš prospěla tomuhle místu. Lidi se tam po takové době opravdu rádi vraceli, bylo to vidět i na návštěvnosti. Navíc je klub v centru, takže i pro turisty nadosah.

Vzpomeneš si na nějaké faux pas, které se ti na party stalo?

(Chvíle pauza..) Bohužel vzpomenu a od té doby chodím nerada na megaakce, kde bývá často dlouhá a časově náročná fronta na toalety. A v T-Mobile aréně se mi stalo, že už jsem to bohužel neudržela. Paní toaletářka ze mě neměla moc radost. Kdo ze mě ovšem neměl radost ještě daleko větší, byli okolo stojící lidi, které to ohodilo. Jak se říká v americkém slangu – vysrat se do větráku. Já se pak asi půl roku na žádné party radši neukázala. Taky jsem jednou měla menší úlet na party a přítelkyně toho dotyčného nás načapala, což bylo hodně nepříjemné. A holku jako já si lidé dobře zapamatují a pak si na mě ještě chvíli ukazovali prstem.

Jak dlouhou chvíli si na tebe ukazovali? ;)

Jen chvíli, potom jsem radši vzala kopyta na hřbet. (rozuměj nohy na ramena pozn. autorů)

Co Gábina a povzbuzovače nebo drogy? Jak se díváš na tohle specifikum elektronické scény?

Přiznám se, že když jdu na party, většinou pověčeřím vojtěškové seno, je hodně energický a po něm vydržím až do časných ranních hodin pocválávat na parketě. Jednou, když jsem se takhle ještě nepoučila, přišla na mě šílená únava a tak jsem se poptávala, jestli někdo nemá nějaký seno a dostala jsem celou kytku marihuany, kterou jsem samozřejmě spořádala na posezení a to se pak děly věci!!! Kromě toho jsem samozřejmě vyzkoušela i nějaký ty zakázaný prostředky, ale nikdy jsem tomu víc nepropadla.

Jak se vlastně baví Tví vrstevníci? Vzhledem k tomu, že ty jsi jediným koněm, kterého jsem na "lidských" párties potkali.

Tohle je věc, kvůli které se vždycky akorát pohádáme. Už kolikrát jsem lákala kluky i holky od nás ze stáje, aby šli se mnou zapařit, ale oni to prostě odmítají. Jednou se mi podařilo je dotlačit právě už do zminěný T-Mobile areny kámoše a jeho holku, ale to bylo jednou jedinkrát a dopadlo to dost blbě i pro mě. Víckrát už jsem je nikam nedostala. Když pominu, že asi půlka jsou buď rockeři nebo jen nemusí to tuc tuc, jak oni říkají, zbytek jich se bojí vyrazit mezi tolik lidí.

Aha, takže ti co by mohli, jsou v tomto ohledu zkrátka konzervativní?

Jo, takhle by se to dalo říct. Oni se jednoduše nepůjdou bavit s lidma, protože tam prý nepatří. Mě to přijde, jako rasismus naruby. Když jim říkám, že je to v pohodě ať jdou taky, většinou jen odpoví: "Zapař si i za nás!".

Dobře, ale určitě se nějakým způsobem musí bavit i oni, ne?

Jasně. Jednou za čas tj. asi 2-3x do půl roku udělaj mejdan ve stáji nebo venku, když není moc zima. Jenže to co tam pouštěj je kolikrát úplně na umření. Mě to tam většinou nebaví, protože rock + disko a občas nějakej house nebo techno dohromady, nevydržím dlouho. V globálu mi přijdou mý vrstevníci poněkud zaprděný. Vy spíš budete rozumět výrazu "vidláci".

Takže na ty mejdany mezi své kámoše vůbec nechodíš?

Ne, uplně taky ne. Když je to například spojený s nějakou oslavou narozenin nebo když jsou například Vánoce, tak jdu a nějak samo i překousnu tu nelibozvučnou muziku.

Řekni nám, jak cestuješ na akce? Přece jenom do autobusu nebo kupíčka ve vlaku se asi nevejdeš, co?

Už jsem vyzkoušela různý druhy povozů. Od stopnutých náklaďáků až po poštovní vagón vlaku. Nejčastějš je to ale po svých až na místo. MHD se pochopitelně taky vyhýbám. V zimě je to celkem vopruz, ale když je dobrá párty, tak se nedá nic dělat..Mám takovou příjemnou vzpomínku na jednoho majitele dodávky. Měl hodně prostornej vůz skoro pro koně. Na stropě ve předu bylo okýnko, takže jsem hlavu tím otvorem vystrčila a krásně jsem se vešla. Navíc bylo teplo a zapadalo slunce. Jel kvůli mně pomalu a tak jsem mohla slyšet co mi povídá. Bylo to strašně romantický a kdyby to nebyl člověk, snad bych se i zamilovala.

Pěkný! ;) Schází Ti tedy koně v klubech a na festivalech?

Tak to je jasná věc. Si piš, že bych uvítala společnost. Lidi spostu věcí nechápou..

Hmm, no to nás zajímá. V čem jsme natvrdlí resp. čemu bychom měli víc porozumět? ;)

Když pominu, jak kašlete na nějakej ekosystém a přírodní zákony, jde hlavně o osobní stránku věci. Jste někdy sobecký, panovačný a je těžký se s váma kolikrát kloudně domluvit. Majitelka je na mě hodná a má pochopení pro moje zálety, ale co vím, tak jde spíš o vyjímku. Tak třeba nedávno jsem potkala v Praze na ulici moc hezkýho kluka. Byl ovšem zapřaženej do kočáru pro turisty. Přemlouvala jsem hlídače snad půl hodiny, aby ho na chvilku pustil, že se jen proběhnem po nábřeží a pozdravíme pár labutí. Nakonec jsem mu chudákovi přinesla aspoň pár kytek a vodu ze Staromáku. Hlídač byl stejně pes a odháněl mě, jak uměl. Završili to přicházející turisti, kterým bylo uplně jedno, že si potřebuje Theodor odpočinout. Potkala jsem ho ještě jednou asi po 14 dnech a byl na tom ještě hůř. Chtěla jsem mu pomoct, ale on nejevil žádnou snahu. Nakonec z něj vylezlo, že už mu zbývá jen pár dní života, je nemocný a ať jsem ráda, že nemám majitele, co jim nesejde na životě jednoho koně. Bylo to pro mě něco strašnýho!

To není moc veselý. Určitě netvrdím, že jsou lidi bez chyby resp. bez hříchu. A v klubu se lidé podle Tebe chovají stejně?

Samozřejmě, že to nemůžeš takhle paušalizovat. Jsou dobrý a špatný lidi na párty i mimo ní. Při muzice si jsou ale všichni, tedy lidi všech ras, koně a další existence zkrátka blíž. Asi jste už slyšeli něco o tom, že hudba spojuje.. (smích)

Jak dlouho budeš ještě cluberkou resp. nemáš už toho někdy dost?

Co si budeme povídat, i koně stárnou, na party chodím už nějaký ten pátek, což má za následek, že si pečlivě vybírám kluby a party na které chodím. Už mě jen tak něco hudebně neuspokojí, stala jsem se náročnou posluchačkou. Komerce už mi leze hodně nozdrama, někdy si říkám, že budu už chodit jen na tekkno a systémy, ale pořád se ještě najdou akce kam ráda zajdu a kde mám pár dobrých kamarádů. Samozřejmě, že taky plánuju rodinu (až potkám toho pravého) a to v zájmu zdraví mého i hříběcího kalení vypustím.

Provozuješ nějaké sportovní aktivity?

Jasně! Mám ráda parkur (takový to skákání přes různý druhy překážek – pozn. red.) a ještě víc distanční dostihy. Kromě toho se vždycky ráda proběhnu jen tak, pokud teda zrovna nepařím na nějaký párty. ;)

Distanční dostihy? Můžeš mě i našim čtenářům vysvětlit o co jde?

Je to vytrvalostní závod ve volné přírodě, který se jezdí od 20 do 80 km. Já si dávám nejčastěji 40 km. Trasa je vždycky určená a na trati jsou tzv. kontroloři, oficiální i tajní.

40 km - to je slušnej maratón pro člověka. Kůň to asi absolvuje bez problémů, viď?

Můj první závod byl 80 km a to byl záběr na který nezapomenu. Nakonec jsem, teda jsme i s majitelkou po 7 hodinách dojely. Co nás tenkrát pěkně naštvalo, byla diskvalifikace kvůli přejetí závěrečného úseku napříč polem. Měly jsme ho zajet po obvodu, ale nevědomky jsme si to trochu zkrátily. Každopádně dobrý pocit, po absolvování takhle náročného závodu přebyl tohle negativum a fakt jsem byla šťastná, že je to za mnou. Ta čtyřicítka je prostě akorát.

Takže týmový sporty nevyhledáváš?

V dětství jsem si ráda zahrála quick poke s ostatníma hříbaty od nás. Pro vysvětlenou – quick poke je hra, kde se v ohraničeném prostoru snažíte strkáním a narážením do protivníků, dostat je za čáru tedy mimo hřiště. Dalo by se to asi přirovnat k nějakému lidskému bojovému sportu, který teď nevím, jak se jmenuje, ale viděla jsem ho. Jsou tam vždycky takový tlouštíci.

To bude nejspíš sumo?

Jo, to bude asi ono..

Dobře. Blížíme se do finále. Pověz nám, jaká je Gábina, když jí i přes tolik aktivit, zbude nějaký volný čas?

Když mám klid a čas, tak si přečtu nějakou pěknou romantickou knížku s tématikou koní. Jenže těch je jak šafránu, takže zkouším a hledám i na internetu různý texty a články. Je to hodně o angličtině, ale možná, když to vyjde, majitelka mě přihlásí na kurz a to bych si moc přála, protože kolik jazyků umíš, tolikrát si koněm.

My Ti děkujeme za rozhovor. Máš na závěr nějaké moto nebo vzkaz do života našim čtenářům?

Tak určitě se mějte rádi, buďte tolerantní i ke koním a hlavně pozitivní myšlení, pak jde všechno lépe!