Petr Kopčil: "Chystám velký comeback do českého éteru"

Ahoj, nejprve se čtenářům představ. Máš svůj pořad v radiu, jsi DJ, jistě je spousta věcí, které o sobě můžeš říct.

Zdravátor, přeji hezký den čtenářům Techno.cz! Začnu tím, že se v Česku úspěch trestá, takže vlastně ať napíšu o sobě cokoli, najde se nějaký trouba, který to pošlape :o))) Nicméně – jsem deset let profesionálně v médiích a prošel jsem opravdu kde čím – televize, film, divadlo, rádio, produkování, MC, kapela, DJ, remixér. Vysílám na rádiu Kiss Publikum, o víkendech hraji jako DJ. Ale nejlepší bude mrknout na můj web www.petrkopcil.com, tam je nejvíc informací o mé osobě opravdu ve velkém rozsahu. Pokud vás bude zajímat má muzika, pak doporučím www.monorider.com, mé promotérské aktivity jsou na www.supastylin.info, a aby toho nebylo málo, hodně času trávím v nahrávacím studiu Sunteem rec. – www.sunteem.com. Ne, opravdu nevím co je "nuda" nebo "co bych tak teď sakra podnikl…" – to nehrozí.

Jak ses dostal k těmto věcem? Bylo vždy tvým přáním věnovat se hudbě?

No jasně! Od malička mě hudba bavila – tedy pasivně. Sice jsem chvíli chodil do kytary, ale to nebylo to ono, takže jsem kajtru odložil do kouta, a nechal na ni pár let prášit. Má cesta k úspěchu byla dloooouháááá, ale hodně veselá, nebral jsem to totiž jako povinnost ani zbožné přání papá a mamá, jak už to bývá v některých rodinách. Nikdy jsem se nenechal do ničeho nutit, ani mě nikdo netlačil ke zdi. Vždycky jsem měl svou hlavu a na vše si přišel sám.

Hodně umělců bývá někým nebo něčím ovlivněno. Je to i tvůj případ?

Ne, to rozhodně ne. Nejsem kopií nikoho a ničeho. Pravda jsou umělci, kteří se mi líbí pro svůj přístup k práci jako třeba MJ Cole, Craig David, Artful Dodger, Wideboys, ale i když se snažíš docílit podobného soundu, nikdy nebudeš jako oni. Je to o vnitřní síle, osobnosti, charisma. Můžeš udělat stejný beat, ale nikdy to nebude jako oni… ale tohle je konkrétně myšlenka, která se vztahuje na období, kdy jsem aktivně hrál se Sunteem crew UK garage – jako první český band a producenti. Dnes mě bere daleko víc electro, takže s novým projektem Monoriderz máme nové možnosti, plány i zvuk.

Jak vnímáš svůj vliv na lidi okolo sebe. Uvědomuješ si možnosti, které se ti hraním či prací v rádiu otevírají? Určování hudebního vkusu, například?

No tak nejdřív musím vyvrátit obecně mylnou představu, že moderátor v rádiu si vybírá, co bude hrát v éteru. Ne, opravdu tak to už hodně let nefunguje v žádném profesionálním rádiu na světě. Na vše je hudební dramaturg, konzultant a další. O všem rozhoduje trh, peníze, reklama. Nemůžeš se vzepřít vedení firmy a říct: "takovou sr*čku hrát nebudu!"  - to by bylo asi to poslední, co bys řekla. Ano mám svůj názor na muziku a vím, co je pro mě dobré a co už mi nešmakuje, co bych si doma nepustil. Jenže už mi není patnáct, abych dělal nějaké výkřiky do tmy, že je něco komerce nebo není komerce a podobné hovadiny. Takže v rádiu v běžném vysílání opravdu nemůžeš někomu určovat vkus ani někoho někam směrovat. Od toho je veřejnoprávní rozhlas a televize, aby tady byly ty další alternativní pořady. Bohužel to v ČR nefunguje.

Jsi schopen odhadnout budoucnost hudby jako takové, respektive jejího šíření? Dnes může dělat hudbu téměř každý, jak ale odlišit a ocenit to, co je dobré?

Každá hudba si najde svého posluchače. Tedy za předpokladu, že interpret umí celému procesu pomoci dobrou propagací nebo na to má vydavatelství nebo prostě dobrý management. A na druhou stranu některou hudbu člověk musí najít sám přirozenou cestou – u přátel, z rádia, mezi starými deskami nebo třeba náhodou na My Space. Je spousta kanálů, jak objevit něco nového, pak je otázkou, jestli člověk nechá to nové do sebe prostoupit, nebo je jen konzument do nekonečna.

Jaká je podle tebe "dobrá hudba"?

Jakákoliv, která dokáže "ve správný okamžik na správném místě" přinést ty správné emoce. Takže pro někoho to může být Lucca, pro někoho Eva a Vašek...

Co vlastně hraješ? Jako DJ i jako moderátor?

Pokud hraji na akci "za rádio", pak je to všehochuť od hip hopu, přes dance, až k elektronické muzice. Pokud hraju na party pak je to electro house.

Od září startuješ nový taneční pořad, můžeš nám říct něco bližšího?

Ano je to tak – po čtyřech letech je to velký comeback do českého éteru s taneční hudbou. Pořad jsem začal dělat v roce 1999 a v roce 2004 jsem ho už nevysílal – důvod byl jednoduchý, pár lidí z managementu si myslelo, že taneční muzika už u nás nikoho nezajímá… hloupost, že? Ale vysvětluj to někomu, kdo má o pár desítek let víc než ty...(smích) Pořad bude vysílat hned několik známých českých DJů, startujeme v září – každý pátek od osmi do půlnoci. Prostor budou mít především electro, house, hip hop, ale také dnb, trance a ostatní styly v omezené míře. V žádném případě nebudeme hrát brutální techno, to do éteru nepatří. Spousta hostů, soutěží, rozhovorů, prostě tak skvěle jako před lety, ale ještě o kus kvalitněji...(smích)

Nalákej nás tedy na první díly, na co se můžeme těšit?

Určitě na spoustu českých a slovenských DJs, kteří budou v roli moderátorů. V prvním díle se ohlédneme za festivalem Trnkobraní, popovídáme si s DJem Michaelem C a DJane K.Sandrou. V září posluchači uslyší také záznam koncertu Monoriderz z letošního Trnkobraní s MC Akea a Milanem Saxo Strnadelem! Mezi hosty bude třeba Orbith, Coma, Lucasch, Wychitawacs, South Dip a uslyšíte i jejich sety. Myslím, že nechci vše prozradit dopředu – konečně vše bude ke slyšení i na stránkách Techno.cz

Dělat práci, která tě evidentně baví a navíc je snem mnoha lidí, je asi fajn pocit. Řekni mi, co bys byl, kdybys nehrál?

Víš, nepřemýšlím nad tím "co by kdyby" – protože bych se zbláznil. O tuhle práci nechci přijít a myslím, že v dohledné době ze scény obecně vzato nezmizím. Přeci jen deset let je deset let. Práce mám nad hlavu, nabídky musím občas také odmítat, což je znamení, že o mě zájem je. Pokud jsi profík, nepřemýšlíš nad tím, že to skončí, ale že to půjde dál a bude jen a jen líp.

Dokázal by ses všeho najednou vzdát? Pokud ano, kvůli čemu?

Ne, nevidím důvod se něčeho vzdát. V červenci jsem se oženil a někteří prorokovali - a máš po ptákách. Nezměnilo se nic, naopak, začal jsem víc makat, protože teď je to real, teď už není čas ztrácet čas, dělat hlouposti. Mám novou rodinu a tím pádem už nenaháním ženské, ale věnuji se víc práci a snažím se i mít čas na partnerku. Jsem profesionál, práci odmítneš jen jednou, a pak se ti už neozvou. To, že nemám čas sám na sebe a své zájmy, jako třeba jet na výlet do hor, vidět ty hrady, které jsem ještě u nás nezkouknul, to je vše prostě na vedlejší koleji. Nic není zadarmo… a i kdybych příklad vyhrál 50.000.000 ve sportce, tak budu dál chodit do rádia, budu dál dělat hudbu, hrát. Prostě tuhle práci miluji!

Jak se díváš na mladou začínající generaci DJů a producentů? A na jejich dravost?

Víš, ona je dravost a dravost. Pokud to budu brát ze strany černé hudby - my jsme třeba v roce 1997 byli s kapelou draví, protože tady v ČR byl hip hop jedna velká neznámá a tak jsme šířili tuhle kulturu, myšlenky a určité poselství a šli jsme proti proudu – tomu říkám dravost. Odvaha i drzost měnit to, co "funguje", jít proti zavedenému systému. Ale pokud dnes vidím některé "dravé" MCs, producenty a podobné, kteří jen opravdu mluví o tom „co by kdyby“ a nic neudělají, nemakají, neposunují se, jen zevlí, chlastají, hulí a NIC, prostě NIC, to u mě není dravost. Na druhou stranu těch nových hip hopových crew, MCs a producentů jsou mraky. Nedávno jsem ve studiu dělal mix a master pro MC Elacro, to nebylo špatné. Na taneční scéně je to teď spíš opačně – před deseti lety byly kvanta nových lidí na scéně co dělali doma na PCčkách v různých trackerech své kousky, dnes jich je mám pocit paradoxně míň – nebo o sobě nedávají tolik vědět, a přitom dnes muziku může dělat opravdu každý – možnosti jsou neomezené. Z těch "nových" na scéně musím vyzdvihnout Michala Poliaka a každého, kdo opravdu sedí ve studiu a dělá hudbu – ne kdo si ji koupí a uvádí ji jako svou, což se běžně děje… Dravost pro mě není to, když děláš naschvály, když podvádíš, když neplatíš za práci druhým, když se chováš prostě neprofesionálně. Bohužel znám takové, o kterých mluvím.

OK, kdybys měl poradit lidem, kteří chtějí hudbu hrát nebo ji produkovat a chtějí se tím dokonce i uživit, nějakou univerzální cestu k úspěchu, co by to bylo? Je vůbec v této branži něco takového jako univerzální cesta k úspěchu?

Makejte, makejte, makejte a nevzdávejte se snů. Víš, mě taky říkali před deseti lety, že to co dělám, za nic nestojí, že se mi nikdy nepodaří nic dotáhnout do konce. A vlastně spousta závistivců mi to říká i dnes – jenže jak ze žertu říkám "mluvím jen za prachy" a raděj víc pracuji. Vím, že se neustále opakuji, ale do nahrávacího studia jsem investoval hodně set tisíc a nečekal, že se to vrátí – nedělal jsem to kvůli byznysu, kvůli slávě, jen z čistého přesvědčení, že chci dělat hudbu a bavit se. To, že se to proměnilo v bavení druhých, je prostě skvělé. Říká se tomu myslím "americký sen" a "selfmademan"…

Jsi ty sám ochotný uspět za každou cenu?

Ne v žádném případě – nejsem sebevrah.  Mám se moc rád a určitě bych třeba kvůli práci neopustil manželku apod. Už jsem takhle odmítl vysílání na Evropa 2, kvůli slečně se kterou jsem před pár lety měl vztah. Na druhou stranu, pokud chci být úspěšný, je pro mě na prvním místě práce a pak zábava. Od tohoto však odděluji vztahy, to je jiná kapitola.

A na závěr mne zajímá, co je to pro tebe vlastně úspěch?

Třeba to, že deset let dělám opravdu co mě baví, že jsem si mohl koupit za své peníze ve dvaceti letech své první gramofony Technics a mix Vestax – v té době to bylo myslím 70.000 CZK – kolik lidí má takové štěstí? Kolik lidí ovšem chce tvrdě pracovat – protože samo od sebe se to nestalo. Taky považuji za úspěch, že jsem si postavil své vlastní nahrávací studio, ve kterém vznikaly a stále dál vznikají skladby pro DJ Orbitha, Michala Poliaka, Headdy a další. Prostě jsem nadšený, když to, co dělám, má smysl pro další lidi. Nepoužívám slova "slavný", "známý", to vše jsem už vlastně byl… takže fajn, pojďme dál dobře dělat svou práci. A především bavit sebe a lidi kolem.