ROZHOVOR

 

DJ Schwa: "Praha kvůli svíčkové, Sydney kvůli muzice! Bohužel..."

Věru zajímavý experiment jsme pro vás s Bionem vymysleli... Michal Růžička alias DJ Schwa už to má pár let po sobě stejně. V Sydney studuje Event Management, pracuje a baví se devět měsíců v kuse. Když dorazí na prázdniny do Prahy, čeká tu na něj podle jeho slov nekonečný mejdan! A tak si s tímhle zajímavým klučinou a majitelem značky Beef Records v jedné osobě Ondra popovídal v červnu u protinožců a já pokračoval v půlce srpna u nás v Praze. Vypadl z toho srovnávací rozhovor, který nás všechny tři bavil. Teď už si jen musíte udělat čas, protože jsme byli pořádně ukecaní. :)

 
Michale máme červen, sedíme tady u tebe ve studiu a venku je... Pěkně hnusně! :) Valí se na nás zima a přitom v Čechách si už užívají léta naplno, syčáci! Holt jižní a severní polokoule jsou pěkným protipólem. Jak to vidíš ty, když srovnáš českou a australskou taneční scénu? Dostáváme se také do protipólu?

I když je Sydney paradoxně na druhé straně zeměkoule a Evropa to sem má pořádně daleko, tak tady těch známých evropských producentů a DJů hraje mnohem víc než u nás v Čechách. Když se podíváš na jakýkoliv australský partylist, který tu mapuje klubový život, tak není snad víkend, aby se tu neobjevil nějaký zahraniční host reprezentující velký label, ať už je z Londýna, z Berlína nebo třeba z Barcelony, což se ti v Čechách s takovou frekvencí rozhodně nestane. A přesto, že to všichni ti známí producenti z Evropy do Čech mají mnohem blíž, tak téhle výhody čeští promotéři téměř nevyužívají. Osobně mi připadá, že v Čechách je to všechno tak o tři, možná dokonce o čtyři roky pozadu a určité trendy, které v zahraničí vyplouvají na povrch a stávají se populárními, u nás třeba vůbec nedostanou šanci na prezentaci. Takže Austrálie, co se týká hudebního vyžití, mi fakt vyhovuje... Ten výběr akcí je tady takový, že se to ani pomalu nedá stíhat. Když se podíváš u nás na velké festivaly, tak ty line-upy vypadají až na pár výjimek už několik let stejně. Takže tohle je asi v kostce ten zásadní rozdíl mezi Českou republikou a Austrálií.

Čím myslíš, že to je? Kde se stala chyba?

Určitě je to tím, že australský dolar si v poslední době stojí vysoko a Sydney je teď hodně bohaté město. Tím pádem i malé klubové akce mají mnohem větší rozpočet a pro promotéra není zase až takový problém, aby zaplatil letenku například z Evropy nebo z USA. Takže tím hlavním důvodem je zcela bez debat ekonomika.



Tím pádem se nabízí další srovnání... Jak vypadá klasický český a jak australský návštěvník akcí?

Troufnu si říct, že tady jsou překvapivě rozdíly setřeny. Každý si jde tu párty užít a nejlépe naplno, ať se děje, co se děje. :) Může pršet, můžou padat trakaře, ale lidi se vždycky baví a většinou je ta atmosféra prvotřídní!

Než se vrhneme do podrobného studia Austrálie, zkus se nám trochu představit. Kdo je vlastně Michal Růžička?

Na mně toho není moc zajímavého... Jsem klasický Pražák který se narodil a vyrůstal v Krči, to je vše. :)

Ty jsi tedy skromný chlapec. :) Tak jinak! Jak jsi se dostal k taneční muzice?

K muzice jsem se dostal přes mého otce, který měl u nás v baráku nahrávací studio, takže už jako malej prcek jsem se hodiny a hodiny u něho dole poflakoval a postupně zjišťoval, co který čudlík umí, s čím se dá kroutit a jak se ten zvuk mění. A jak už to tak chodí, táta mě vždycky do té hudby tlačil, ale naštěstí mě nikdy žádným způsobem neomezoval a dokonce ani neradil, co bych jako měl poslouchat a co ne a na co se upínat. Jako dítě jsem měl v tomhle velkou svobodu. Díky bráchovi jsem se pak dostal k Radiu 1 a k prvním nahrávkám od Leftfield a od Underworld a tak vlastně tohle byl ten spouštěcí mechanismus.

Kolik ti v té době zhruba bylo? Pořád ještě prcek nebo už snad puberťák? :)

To mi mohlo být tak třináct nebo čtrnáct, takže to, že existují nějaké párty, to jsem v té době ani netušil. Každopádně jsem ty úžasné pecky poslouchal od rána do večera, nemohl se jich nabažit, a když jsem začal konečně na ty párty chodit, tak už jsem byl totálně pohlcen. Normálně mě to spolklo. :)



Šlo tohle ruku v ruce s DJingem?

K DJingu jsem se vlastně dostal tak nějak přirozeným vývojem. Přes totální zapálenost k hudbě. První desky jsem srovnal, když mi bylo šestnáct a rovnám je doteď. I když teď už vlastně jen CDčka. :)

Vzpomeneš si ještě na úplně první hraní před publikem?

To je takový ten klasický scénář... Jako mladý a zapálený kluk jsem se snažil nějakým způsobem získat hraní, které se tehdy naskytlo na různých narozeninových mejdanech, následovaly menší akce a až po čase jsem se dostal ke Crossu, kde jsem získal každou středu rezidentní noc. To bylo v době, kdy byl Cross otevřený jenom ve středu a scházel se tam hodně úzký okruh lidí právě kvůli tomu jeho atypickému prostoru. Právě přes Cross jsem se pak vlastně seznámil s dalšími kamarády, kamarády mých kamarádů a jak už to tak chodí, tak se ta sněhová koule najednou začala nabalovat a já získával čím dál víc kontaktů, bez nichž to prostě nejde. Ať už člověk dělá cokoliv a chce být úspěšný, tak musí znát kolem sebe hodně lidí. Vlastně 99% promotérů, kteří mě v Čechách bookovali, nebo s kterými jsem se na akcích podílel, tak to vždycky byli kamarádi.

To byla ta doba, kdy vlastně vzniklo vydavatelství Tribal Vision, pokud se nepletu...

Je to tak. Tribal Vision jsem založil společně s DJem Slaterem a zaměřili jsme se především na progressive trance a postupně sklidili úspěchy i uznání v zahraničí. Od roku 2005 jsme začali s Michalem jezdit za hraním ven, což byla obrovská výhoda, kterou u nás moc DJů nemělo a stále ještě nemá. A mně to vlastně otevřelo ony pomyslné dveře do Austrálie. Víceméně to bylo všechno tak nějak propojené a někdy šlo jenom o souhru náhod.

Nakousnul jsi Austrálii, pojďme se na ni tedy podívat trochu zblízka. Jak se ti tady začínalo?

No, první dny byly takový dost divoký... Ono když strávíš celý den v letadle, dá to přeci jen "trochu" zabrat, takže člověk se z toho třeba i týden dostává. První, o co jsem se ale krátce nato zajímal, byla otázka, do kterého klubu bych měl určitě zajít a jak se dostat k nějakému hraní. Naštěstí jsem to měl díky Tribal Vision o trochu jednodušší než ti ostatní. Ještě, když jsem byl v Čechách, tak už jsem měl totiž v Austrálii zařízené nějaké hrací termíny a přes internet jsem pak získal ty první důležité kontakty. Díky tomu jsem se pomalu začal seznamovat s důležitými lidmi z tamní scény a musím zmínit, že 90% lidí, s nimiž jsem byl už v Čechách v kontaktu, tak se projevili jako blízcí kámoši, kteří tě rádi podpoří, i když z toho nemají ani korunu respektive dolar. Moc rád bych jim všem za tohle otevřeně poděkoval a doufám, že jim alespoň tuhle větu z vašeho webu někdo přeloží. :)



Za sebe ti můžu slíbit, že až někoho z nich potkám, Tvé díky vyřídím. :) Postupem času jsi tady začal být celkem populární coby DJ a uznávaný jako producent...

Musím říct, že v Sydney je šílená konkurence, co se DJingu týče, což tě ve městě, které má sedm miliónů obyvatel, ani nemůže překvapit. Tím pádem prorazit tady není vůbec nic jednoduchého. Jakmile jsi ale nějakým způsobem akčnější a nejsi pro ostatní jen obyčejný DJ, tedy jeden z mnoha, tak se lidi sami začnou o Tebe zajímat. Já jsem tady s Nickem Westem, který už měl mnohaletou zkušenost s produkcí elektronické muziky, rozjel vlastní projekt Shades Of Gray a začali jsme skládat vlastní muziku a vydávat desky. Na základě toho jsem pak dostal příležitost k hraní na množství zajímavých akcí a teď už jen doufám, že to není konečná a bude se dařit i nadále. Když nad tím tak přemýšlím, tak mně se vlastně podařilo udělat si z koníčka obživu, což je věc které si strašně moc cením. Mít za práci to, co tě baví, je pro mě vlastně jeden z hlavních smyslů života vůbec...

Ještě bych se vrátil ke značce Beef Records, pod níž tady vlastně funguješ.

Beef Records je label, který jsem založil hned po příjezdu do Austrálie a se kterým se narozdíl od Tribal Vision orientujeme hlavně na electro, minimal a house. Nedáváme si ani moc striktní hranice do jakého stylu jít a nejít, ale vydáváme kvalitní hudbu (samozřejmě podle našich měřítek). Zatím máme reakce takové, že i naši dlouholetí fandové nám i teď rozumí. Muzika se na Beatportu prodává poměrně dobře a v poslední době se nám s Nickem podařilo spojit se i s dalšími labely, které nás žádají o licence na naše skladby. Pracovní týden u nás vypadá tak, že se téměř každý den sejdeme ráno ve studiu a až do večera pracujeme. Nejsme takoví ti noční ptáci, co by pili jedno pivo za druhým, nepřetržitě balili jointy a večer něco pod vlivem splácali. My to zkrátka pořád bereme jako práci a když nám to nejde a nápady se nederou na povrch, tak si holt sedneme ke kompu a studio nám ideálně poslouží i jako kancelář pro vyřizování nejrůznější agendy, bez níž to také nejde. Práce je vždycky dost, takže na nudu fakt příliš času nezbývá.

Jakpak teď vypadá váš katalog a jaké máte plány pro nejbližší dny?

Díky Beatportu už lidi přes čtyři měsíce stahují singl Simplicity s remixy které udělali Alex Kenji a argentinský producent MOS, přičemž tenhle track zahrálo spousta DJs světového formátu. Za všechny můžu jmenovat Hernána Cattánea z Renaissance, který si ji dal dokonce do své TOP 10. Další skladba nám aktuálně vyšla před pár dny a jedná se o remix španělského projektu Pena vs. Perfect Stranger a ohlasy od producentů a DJs na rozeslaná proma jsou vesměs pozitivní. Přibližně před rokem jsme vydali kompilaci Prime Cuts, kam jsme umístili pecky třeba od Trentemøllera, Martineze, Shumy, Mathiase Schaffhäusera a dalších a jednalo se o hodně povedený počin. Nechci se chlubit nějakými čísly, protože si nemyslím že je to nějak podstatné. Podstatné pro nás je, že ta značka stále funguje a to v době, kdy spousta zavedených labelů krachuje...



Skočme teď k festivalům. Léto je tady celkem krušné a určitě je o co stát...

Jak jsi správně řekl, léto je tady krušné, protože je poměrně dlouhé. Na pouhé dva měsíce, tak jak ho známe z Čech, se tady vůbec nehraje. Tady je léto skoro půl roku a ty můžeš být každý den venku na pláži, užívat si sluníčka, pohody a k tomu všemu se tu s festivaly roztrhl pytel. Abych řekl pravdu, tak jsem je nevymetal všechny, spíš jsem jezdil jen tam, kde jsem hrál. Určitě musím zmínit festival Rainbow Serpent, který se koná každý rok zhruba 300 kilometrů od Melbourne v polopoušti uprostřed ničeho. Loni tam hrál Alex Smoke z labelu Soma nebo Mathew Jonson, který reprezentuje kanadskou značku Wagon Repair. Ten fesťák je zajímavý tím, že tam nemáš jediného sponzora, není tam ochranka, není tam vlastně vůbec nic a každoročně se na něj sjede přibližně 10.000 lidí. Festival sám o sobě trvá čtyři dny. Ty tam prostě přijedeš, rozbalíš stan a můžeš si tam dělat naprosto cokoliv, přičemž atmosféra je opravdu hodně free. Trochu bych to přirovnal k free techno akcím u nás, ale s tím rozdílem, že tam nejsou povoleny žádné sound systémy. Místo nich jsou tam tři obrovská pódia s perfektní produkcí, s kvalitním světelným parkem, zvukem, dekoracemi a na každém rohu tě nebije do očí banner sponzora, neobtěžuje ochranka a tak. No vždyť to znáš z českých festivalů, kde prostě občas není vůbec jednoduchý, aby sis to užil tak, jak bys třeba chtěl. Když jsem se bavil se zahraničními DJs, kteří tam hráli, tak mi všichni do jednoho řekli: "Ty vole, tak tohle je úplně ten nejlepší festival, na kterým jsem kdy v životě byl!" Takže jestli se sem někdo chystá, nebo se tady bude v průběhu ledna nacházet, tak bych mu určitě doporučil výlet do Melbourne, aby si na tenhle festák zašel, protože to je vážně zážitek na celý život! Mrkněte na webovou adresu www.rainbowserpent.net.

A jak je to s festivaly konkrétně tady v Sydney?

Musím se přiznat, že jsem v Sydney nebyl ani na jednom velkém festivalu... Vidíš, jak se červenám? Fakt se za to stydím!

Můžeš tedy alespoň srovnat ty komerčnější festivaly v Čechách s těmi v Austrálii?

Největším rozdílem je určitě vstupné. Tady se běžně platí 50 – 120 $ (1 AUD = 17 CZK). Pro Australana to není nijak vysoká částka, ale na české poměry to samozřejmě drahé je. Další rozdíl je samozřejmě v produkci a v sestaveném line-upu. Tím, že jsou dražší vstupenky, tak samozřejmě zbývá více peněz na produkci a na to, aby si konkrétní promotér pozval mnohem větší množství zajímavých DJs. Třeba na festivalu Big Day Out hráli Beastie Boys, Massive Attack, Moby a další, ale zároveň TOP DJs z celého světa, což v Čechách zatím bohužel nehrozí...

Jak dlouho tady fesťáky trvají? Jsou to většinou jednodenní nebo vícedenní záležitosti?

Převážná část festivalů je tady jednodenních a většinou, což mě tady překvapilo, začínají ráno a končí večer. Takže jdeš pařit už v deset dopoledne a v deset večer odcházíš s tím, že všude okolo jsou ještě afterparty pro ty, kteří ještě nemají dost. Nicméně lidi jsou tady navyklí kalit přes den a pokud mám být upřímný, tak mně to taky vyhovuje. Člověk je přes den na akci, tam se "vyndá" a večer jde spát. Tak by to snad i mělo být, ne? :)

No to asi záleží na tom, jak se "vyndáš"... Jaká je vlastně průměrná návštěvnost takových festivalů?

Lidi na akci jsem nikdy nepočítal, to po mně nechtěj, ale na fesťáky, co jsou přímo v Sydney, chodí průměrně 8 - 15.000 návštěvníků. Samozřejmě je nutné vyzvednout Earth Dance Festival, který se koná každý rok v centru a liší se tím, že je zcela zadarmo. Třeba loni na něj přišlo zhruba pětatřicet tisíc lidí. Shodou okolností bydlím přímo v produkčním domě tohoto fesťáku a před časem se mi svěřili, že tenhle rok čekají až padesát tisícovek lidí, což je fakt obrovský množství. Umíš si to vůbec představit? Je to vlastně největší festival v Sydney, ale je největší proto, že je zadarmo. Tím pádem i DJs tam hrají zadarmo a celkový výtěžek jde na charitu. Jestli tady od nás bude někdo v září, tak ať neváhá ani vteřinu a určitě dorazí. Je tam totiž vždycky úžasná atmosféra a podle mě se jedná o jeden z největších festivalů, který za život uvidíš...

Mluvil jsi o fesťáku kousek od Melbourne a tím bychom se dostali na jedno velké téma: Sydney vs. Melbourne. Jeden kontinent, ale dvě úplně odlišné taneční scény...

Je to přesně tak, jak říkáš, takže další hodně zajímavé téma! Mezi těmi městy, která bych označil jako dva úplně odlišné státy, panuje obrovská rivalita. Sice nic ve smyslu válečném, ale spíš si tam tak nějak dělají naschvály. Lidi ze Sydney nemají rádi ty z Melbourne a naopak. Někdy je to až úsměvné. Kdybych měl tahle dvě města porovnat z hudebního hlediska, tak dávám jednoznačně přednost Melbourne, kde je scéna, snad ani ne větší, ale lidi se tam o hudbu zajímají mnohem více, než tady v Sydney, kde je to fakt jenom o tom někam jít a tam se totálně zrušit. Já v Melbourne hraju docela často a pokaždé, když se odtamtud vracím, tak se nemůžu zbavit pocitu, že bych se tam jednou hrozně rád odstěhoval. Bohužel kvůli studiu, které mám tady v Sydney, to není zase až tak jednoduché. Lidi, kteří tam chodí na mejdany, tak si jdou opravdu poslechnout toho konkrétního DJe a vědí, proč tam vlastně jsou a co od toho mohou čekat. Jsou takoví... Vzdělanější! Jako příklad ti dám jednu perličku k dobru. Dohrál jsem v klubu v Melbourne a přišel za mnou nějaký kluk a ptal se, proč jsem do setu nezařadil ten a ten track. Já byl hlavně překvapený, že ho vůbec zná! :) No a on mi říkal, že celý den předtím poslouchal na MySpace moje skladby v přehrávači. Chápeš, jak moc jsem asi měl vyvalené oči - tohle se mi ještě nikdy nestalo! Na druhou stranu, co se plážemi, počasím a tou lenivou atmosférou týče, velice snadno vyhrává Sydney.



Možná by stálo za to připomenout čtenářům Carla Coxe, který se přestěhoval do Melbourne právě kvůli téhle atmošce...

Přesně tak, Carl bydlí v Melbourne a část Red Bull Music Academy se také přesídlila sem. Nevím, jak to přesně funguje, ale minulý rok celá RBMA byla v Melbourne a těch lidí, co se tam stěhuje, je každý rok víc a víc.

Za pár dnů se vracíš na pár měsíců do Čech, touhle dobou už tam vlastně někde budeš... Jaké jsou Tvoje plány? Jedeš si to domů užít kvůli svíčkové nebo hlavně za hraním?

Já si myslím, že stihnu oboje. Snažím se to všechno skloubit, jak to jenom jde. Ať už rodinu, domácí pohodu, tak i hraní, bez kterého bych mohl jen těžko fungovat. Takže hned jak přijedu, tak za dva dny zase letím hrát do Maďarska, na což se fakt moc těším. No a pak budu nějakou dobu v Čechách, určité akce už se rýsují a nějaké už jsou dokonce narýsované. :) Také se snažím pomoct mým kamarádům ze Sydney, kteří budou v létě v Evropě a tak jim u nás v Čechách sháním nějaké hraní. A co se týká hraní venku, tak v srpnu mě čeká Arcadia Festival ve Francii, v září hraní v japonském Tokiu a v Kobe a v říjnu festival v Cairns, kde vystoupím s Paul van Dykem.

Tak a teď střih! Je půlka srpna, sedíme na terase jedné z pražských pizzerií a s námi jsou tu DJ Deepchild, jeho přítelkyně Michele a Murat Kilic, tví kamarádi ze Sydney. Tak povídej přeháněj, jaké byly bezprostřední dojmy po návratu do Prahy? Jaká je v Tvých očích?

Rok od roku dražší a dražší, až mě to samotného překvapuje... Ale je tu fajn. V Sydney je teď, jak říkali kluci, deset stupňů, takže jsem moc rád, že se tu můžu ohřát. :)

Objednal sis kuřecí polévku. Jak moc ti chyběly všechny ty svíčkové, rajské, koprovky, knedlo vepřo zelo, bramboráky a podobné vymoženosti české kuchyně?

Jasně, že moc... Jak si člověk na něco zvykne, tak se s tím pak opravdu těžko loučí a mamka je fakt profík, co se dobré kuchyně týče, takže si to asi umíš představit. Na druhou stranu mi i strava v Sydney moc vyhovuje. Oblíbil jsem si hlavně indická jídla, všechny ty syrové potvory, krevety, chobotnice a tak. Tam za ně dáš hrst dolarů, tady platíš dva tisíce. I "čína" je tam ale o něčem jiném. Z té vaší cítím Maggi, nemůžu si pomoct... Na druhou stranu se tam nehraje moc na obsluhu. Všechno máš jako v bufetu v různých okénkách a sám si to neseš ke stolu. Takže to jsou ty hlavní rozdíly ve stravování tady a tam, ale nechtěl sis spíš povídat o muzice?



Jo, jasně! Promiň, nějak jsem se zasnil... Je pravda, že víc než u stolu s příborem v ruce, jsi k vidění po nejrůznějších pražských klubech. Kam se hnu, tam tě na 100% potkám. Ať už za gramofony, tak jako hosta. Jak to vypadalo bezprostředně po Tvém návratu?

Taky mi to tak připadá a když bych měl svůj pobyt tady u nás shrnout, tak se jedná o nekonečný mejdan! Díky kontaktům, které můžu z Austrálie upevňovat prostřednictvím výdobytků moderních technologií jako jsou: Skype, MySpace a samozřejmě klasický mail, tak jsem jen dopředu oznámil, že se tehdy a tehdy vracím a kamarádi mi sami házeli volné termíny, které jsem samozřejmě rád využil... Tímto jim chci moc poděkovat!

Co se za ten rok, co se týče hudby, změnilo? Pociťuješ vlastně nějaké změny?

Pořád jsem zklamaný z techniky a zvukové aparatury, na kterou se tady v klubech hraje a bohužel i z přístupu hrajících lidí k nové muzice... Po internetu se bavíme o tom, jaká písnička je super, stahujeme si z Beatportu stejné věci, pak si s dotyčným zahraješ a zjistíš, že on pouští úplně něco jiného, než o čem jste se spolu hodiny a hodiny bavili. Vždyť DJ by měl přece lidi seznamovat s novinkami, vzdělávat je a vychovávat. Nerozumím tomu! Vypadá to, že se tu každý bojí ustoupit trošku do strany z těch vyjetých kolejí, jako by měl strach, že příště už ho promotér či dramaturg klubu nezabookuje. V tomhle cítím hodně velké zklamání.

Minimal už u nás pomalu ale jistě zapouští kořínky... Byl jsi se třeba na House boatu U Bukanýra podívat na novou noc Minilab, kterou zde mají v režii Lillou a Vik? Co dalšího jsi u nás stihl?

Jasně, premiéru jsem si nenechal ujít a musel jsem smeknout před výkonem polské DJane Joany a samozřejmě mě bavili i oba rezidenti. To byla muzika přesně podle mého gusta! Jinak jsem plánoval, že vyrazím na Cosmic Trip, ale bohužel jsem to díky náročné noci v pátek nestihl, moc mě bavil Kopr (až se teď zpětně směju nad fotkami) a taky jsem si stihl odskočit za hraním do Maďarska na čtyřdenní festival No Man´s Land, kde hráli třeba Minilogue, Extrawelt a Chris Source. Bohužel to dopadlo katastrofálně, ale ne snad kvůli tomu, že by nedorazilo dost lidí, ale z důvodu počasí. Takovou průtrž mračen jsem ještě nezažil a odnesla to bohužel polovina pódií. Takže trochu fiasko...



Dívám se, jak se Murat s Rickem ládují pizzou a těstovinami a říkám si, jestli si udělali cestu k nám jen na Tvé pozvání nebo zda mají naplánované i nějaké další hraní po Evropě...

Tady u nás stráví necelý týden a pak míří do Německa. Ricka čeká hraní s Dexterem a Sebo K, Murat hraje o pár dnů později na Love Parade. Záměr byl takový, že když už tady budou, měli by si zahrát každý večer, protože je to oba hodně baví. Víš ale jak to chodí... Ze začátku byli tady lidi nadšení, měli se představit třeba v Brně a na Slovensku, ale nakonec z toho sešlo. Škoda, protože bych za ně dal fakt ruku do ohně!

Předpokládám, že jsi se doma jenom neládoval českým jídlem, ale že jsi taky navštívil studio Tvého otce, které jsi zmínil... Jaký je to pocit vyměnit na chvíli software za hardware?

Já to tátovo zázemí skutečně miluju... V Austrálii máme s Nickem k dispozici taky staré Moogy, Juno 106, ale veškeré míchačky se potom dělají digitálně v počítači. Ve studiu tady v Praze zažiješ ten úžasný pocit, když si můžeš jednotlivé stopy vytahat do obrovského pultu, prohnat to kompresory a pak jen manuálně kroutit těmi knoflíky a charakteristiku zvuku měnit. To se nedá popsat, to se musí zkusit.

Takže se brzy dočkáme nového materiálu?

To samozřejmě ještě chvilku potrvá. Klasicky budu na těch polotovarech ještě hledat chyby, ale jednou čerstvou zprávou se pochlubit musím... Vyšly nám námluvy s velkou distribucí Music Mail a tím pádem se Beef Records zase o něco více zviditelní. Vážně mám teď obrovskou radost!

Prima, i já mám radost. :) Přijmi mé gratulace, ale zajímá mě ještě jedna věc. Jaké máš plány do budoucna? Dokážeš si představit, že bys v Sydney zůstal? Mně osobně by se asi strašně stýskalo...

To víš, že je to občas docela těžké. Teď mě čeká dokončení školy a pak se uvidí, ale představit si život za oceánem v téhle chvíli opravdu umím. Praha je krásná a cítím se tady ve srovnání se Sydney mnohem více svobodněji. Ale! Když tu muziku miluješ, musíš být tam. Příklad za všechny: když jsem byl mladší, strašně jsem stál o to, abych mohl někdy pracovat v Radiu 1. Jenže já ho teď naladil a upřímně řečeno, byl jsem vyděšený z toho, co se z reproduktorů linulo. To nebylo jako dřív. Něco se stalo, ale já nevím co. Taky to, jak se k sobě lidi chovají za volantem, to je něco neuvěřitelného. Kde se v lidech bere ta zloba? Vždyť nejsem pryč tak dlouho...

Těžko ti mohu oponovat, v Austrálii jsem nikdy nebyl... Když bych se za Tebou chtěl někdy přijet podívat, na kolik mě vlastně teď aktuálně vyjde letenka?

Zpáteční tak na třicet až pětatřicet tisíc, ale garantuju Ti, že se vrátíš zpět jako jiný člověk... To je úplně jiný svět, co se muziky týče - každému musím Austrálii doporučit.

Michale děkujeme moc, že sis na nás oba udělal čas, ať se Ti za oceánem stále daří, stejně jako Tvému labelu a třeba se brzy všichni tři setkáme!

Budu rád a kdybys neměl do té doby co poslouchat, tady máš záznam z noci DeepAsFuck, kde se teď Bionovi tolik líbí. :)


v červnu 2007 v Sydney: bion
v srpnu 2007 v Praze: myclick
korektura: myclick
 
 
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016