ROZHOVOR

 

DJ Element - rozhovor

Rozhovor s DJem Elementem k připravované akci Techno Tunes 3.

 
Jak dlouho se již pohybuješ na hudební scéně?

Tak to vím úplně přesně 29 569 hodin, 17 minut a 42, 43, 44, 45, 46... :)

Jak bys popsal svůj DJský styl?

To je težké. To, jak má hudba působí na lidi, by asi měli posoudit jiní. Snažím se svými sety vyprávět určité příběhy, příběhy o životě tak, jak se v životě střídají příjemné okamžiky s okamžiky méně příjemnými, smutek střídá radost, láska se prolíná se zklamáním a bolestí.

Tak se i já v mé hudbě snažím obsahnout veškeré lidské pocity, tvrdé, energické, velmi abstraktní pasáže, střídají pomalejší, zasněné, melancholicky laděné části. Snažím se hrát co nejdynamičtěji, rychle střídat desky. Ale jak se mi to daří, to by měl asi opravdu posoudit někdo jiný než já.

Jaké byly tvé začátky a co plánuješ do budoucna?

Po pár prvních návštevách tanečních parties jsem byl touto hudbou tak unešen, že jsem si chtěl vyzkoušet, jak se tato, pro mě tenkrát tak absolutně nepochopitelná hudba, vytváří. Asi půl roku jsem hledal někoho, kdo by mi to ukázal. Naštěstí se na podzim roku 1999 v Praze otevřela LIVC - school for DJs.

Stal jsem se jejím prvním žákem. Po absolvování kurzů, ve kterých mě DJ Ghonzales a Pavel Krejdl seznámili se základy, jsem byl již pevně rozhodnut, že toto je přesně ten způsob seberealizace, který jsem hledal.

Se dvěma kamarády jsme na splátky koupili párek starších Technicsů, mixák, zřídili si malou zkušebnu na Vinohradech a začali cvičit. No a pak už to šlo vše naráz.

A budocnoust? Mám několik plánů. Samozřejmě chci co nejvíce hrát, což pro mě zůstává prioritou, dále bych si v nejbližší době rád zkusil vlastní produkci (což bohužel závisí jedině na penězích).

Dále mám takové tajné přání, chtěl bych se pokusit alespoň trošičku prolomit bariéry mezi Prahou a technem pořádáním pravidelných klubových techno parties. V současnosti se rozjíždí série techno mejdanů Industrial Symphony, které pořádám v úžasných prostorách žižkovského Guru a velkou radost mám z Minimal Contactu, což je techno session, která se koná každou druhou středu v měsíci v Puntu Azul.

Jaký vidíš rozdíl mezi tvou rodnou Prahou a Moravou, kde hraješ docela často?

Rozdíl je značný. Praha je v největší míře orientovaná na house (a čím dál víc mám bohužel pocit, že se house stává v Praze jakousi high-society music), existuje zde silná dnbová komunita a mnoho mladých lidí poslouchá systémové techno. Oproti tomu na Moravě je klubové techno jasně v čele.

Jsi zastupován agenturou Strobe. Jak ses dostal z Prahy do moravské agentury?

V tom má prsty Laura Level. S Laurou jsme se potkali asi tak před rokem a půl v Praze a okamžitě jsme zjistili, že o hudbě přemýšlíme velice podobně. Laura v té době vstoupila do Strobe. Nahrál jsem demo, poslal ho majiteli agentury DJi Lucaschovi, slovo dalo slovo a já se ocitl ve Strobe.

Kdo z lidí od nás tě zaujal jako producent a kdo jako DJ?

Co se produkce týče, upřímně řečeno, zatím nikdo (teď však mluvím výhradně o technu). Líbí se mi některé věci od Agenta, zajímavý je nový Matrix. Myslím, že vše je u nás teprve na zacátku. Velice pozitivně vnímám, že v poslední době vziklo několik nových labelů, hodně mladých lidí začíná produkovat, takže, jak jsem říkal pionýrská doba je u konce a vše se vyvíjí tím správným směrem.

Mému srdci je hodně blízká hudba NSW, tedy Daha s Gingerem. Vždy si rád poslechnu Agenta, rád hraji s N-kypem, Pavlem Krejdlem a nesmím samozřejmě zapomenout ani na lidi ze Strobe.

A ze zahraničí? Jsou podle tebe čeští DJs na stejné úrovni?

Mám rád muziku, která by se dala označit jako birminghamský zvuk tzn. celé Downwards, v čele s Regisem (v současnosti si hodně ulítávám na německé odnoži Downwardsu - Sandwell District, Jamese Ruskina, jedinečného Surgeona, Olivera Ho, The 65 D Mavericks (jejich nové album Defining the Symptom je jedním slovem úžasné) nedám dopustit na Jeffa Millse a hodně se mi líbí věci ze Slovenska.

Co se týče DJů, ještě teď mám v paměti společný set Dala s Tiborem z letošního Hradhousu a jestli jsou čeští DJs na stejné úrovni jako zahraniční? To je složité. Česká špička (nebráno ovšem podle žebříčků) se určitě může ze zahraničím směle měřit, ovšem celkově vzato asi ne - a je to, vzhledem k tomu, že tato kultura zde nemá tak dlouhou tradici jako v zahraničí, přirozené.

Kde se ti v poslední době dobře hrálo?

Velice rád vzpomínám např. na hraní ve Velkých Karlovicích u Vsetína. Malá klubovka pro cca 100 lidí, skvělá atmosféra, co více si přát. Vždy si rád zahraji na I Love Techno. Je to opět malá akcička s téměr rodinnou atmosférou, kterou téměř každý měsíc pořádá DJ Lucasch v klubu Mír v Uherském Hradišti.

Velice zajímavá zkušenost pro mě bylo hraní v Sofii a jak jsem se již zmínil, stále povedenější jsou Minimal Contacty v pražském Puntu a samozřejmě nesmím zapomenout na Techno Tunes ve Střílkách, už se nemůžu dočkat.

Od prosince jsi se stal lektorem LIVC school. Jak ses dostal k této práci? A jak to na této škole DJingu vlastně funguje?

Já bych nemluvil o práci, je to spíš zábava. Jak jsem se k tomu dostal? V LIVC jsem se kdysi dávno učil hrát. Před půl rokem mi Láďa Dolejš nabídl, zda bych neměl zájem vést techno sekci jejich LIVC booking brigade. No a asi před měsícem jsem se stal i lektorem.

V LIVC to fuguje tak, že existují dva typy kurzů - pro začátečníky a pro pokročilé. Úplné začátečníky seznamujeme s tím, co to vlastně znamená hrát z gramofonů. Snažíme se jim vysvětlit, jak by měli postupovat při slazování desek atd. V pokročilejším kurzu si pak student vybere styl, kterému by se chtěl věnovat a v lekcích se bavíme o technikách míchání, o jakési filozofii setu, o tom jakým způsobem pomocí gramofonů a mixáku zrealizovat to, co chce svojí hudbou říct.

Co jinak děláš, pokud se nevěnuješ hudbě?

Chodím po světě a hledám anděly.

Díky za rozhovor.
 
 
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016