DJ Subgate: "Moje bruslení přitahovalo pozornost"

Tak jedem? Ptá se DJ Subgate a na číšnici ještě houkne: "Prosimtě, dej mi ještě jednu kolu nebo já už nevim...jo a cigára" ... tak můžem začít? ...Můžem!

Asi bych normálně nikdy takovou otázkou jen tak nezačínala, ale má to své opodstatnění a protože ty se neurazíš, takže to zkusím: Ondro, kolik ti je vlastně let?

Hele, 24...

Aktuální léta tedy známe, a teď se pojďme vrátit v čase do doby dávno před tím, než ses rozhodl stát se djem a bavit lidi. Přesněji mě zajímá ta tvá éra inline rollera, kterou zatím ne úplně každý zná, ač si jezdil profi závody.

To mi bylo asi sedm, to si pamatuju, jak jsem si vyřval kolečkový brusle, který stály asi tisícovku a začal jsem blbnout se sousedama na plácku před krámem a tak nějak dělat před lidma blbosti a tu v uvozovkách frajeřinu. Asi tam už jsem cejtil takovej ten příjemnej pocit, že to moje bruslení přitahovalo pozornost a obdiv a už tam to asi byli počátky toho nějakýho mýho exibicionismu na veřejnosti. /smích/

A jak to přešlo k tomu profi?

K němu jsem se postupně dostal když mi bylo asi 12, to jsem byl v 5.-6. třídě a dostal jsem se k tomu díky konkurzu k rychrobrusleni, u kterého jsem zůstal asi dva roky.

Rychlobruslení na kolečkových bruslích – něco jako Sáblíková?

Přesně tak, samozřejmě v zimě jsme jezdili na zimák, kde jsme trénovali s normálníma bruslema, protože se samozřejmě závodilo i v zimě. To si pamatuju, že to byly brusle, co měly ohromný nože a byly jen pod kotník a to jsem docela trpěl, protože je mám extrémně pohyblivé a fakt jsem se v nich docela trápil a říkal si, že tohle asi ne.

No a už v té 6. třídě  jsem koketoval i s tzv. agresivním bruslením, což v praxi znamenalo jízdu a skákání na U-rampě, přes různé překážky jako jsou různý tyče a zábradlí a k němu jsem finálně vlastně i volně přešel a věnoval se mu naplno do nějaký 9. třídy. Pamatuju si jak jsme vyráželi v partičkách na závody.

Nějaká tvá nejlepší umístění?

Nooo, vzpomínam si, že  jednou jsem se umístil  na jednom regionálním závodě ve dvou kategoriích na nějakých předních příčkách a pak ještě třeba 13. místo v Olomouci.

Co tě tedy nakonec od sportu odtáhlo?

Už v té době jsem prostě cítil, že ta bariéra toho strachu je u mně jinde než u ostatních a a že jezdím opatrněji a nevydám tedy ze sebe to, co bych asi měl, zároveň k tomu přispěly i tři moje takový nepříjemný úrazy jako zlomená ruka. Pak vymknutý kotník, ten jsem nesl ještě hůř než tu zlomeninu a jak malomocnej jsem se vždycky belhal na skateboardu pro cigára do trafiky a lidi na mě koukali jak na blázna. Ale nejhorší to bylo před nějakým startem, při tréninku jsem špatně dopadl ještě do trávy (ne na beton) na všechny čtyři a zlomil si blbě ruku na dvakrát. Tam už bylo jasný, že musím do nemocnice. A od tý doby jsem věděl, že to prostě není to pravé ořechové.

Jak ses potom dostal k té klubové scéně – kde byly tedy ty tvoje začátky?

U mě se to všechno tak prolíná a jde ruku v ruce, takže vlastně už v době kdy jsme jezdili na závody do Olomouce s klukama, tak jsme tam večer poznávali noční kalby a chodili jsme právě do olomouckého Depa. To mi mohlo bejt  tak 13 – 14, což je šílený /povzdechne/, ale uchvátil mě prostě ten prostor, atmosféra, všechno dohromady a tam jsem s tím začal koketovat. Později jsme už chodili i na mejdany v Praze

Tak a tím bychom asi i uzavřeli i část tvého života, před djingem. Teď už hurá na tu pomyslnou druhou etapu tvého života - taneční scéna a ty jako DJ Subgate?

Co se djování týče, tak to začalo přesně v první den, kdy jsem byl na střední a hned po škole jsem si  běžel pro gramce a mixák. Do dneška si pamatuju, že jsem kvůli tomu lhal i babičce, že potřebuju koupit něco důležitýho, aby mi vybrala knížku a já to celý hned utratil za to vybavení... A začal jsem hned trénovat ..a trénoval a trénoval!

První hraní?

Když nebudu počítat mejdánek s kámošema za Prahou, kam nikdo nepřišel, tak se pak nějak ozval po našich emailech a osloveních libereckej Liquid, který v tý době neuveřitelně prosperoval a mezi lidma leťěl , a ve svých patnácti jsem se tam poprvé, hrozně nervózní, objevil v hlavním čase za DJ deckem a hrál pro narvanej parket. Tahle událost pak odstartovala cesty do Liberce a paradoxně jsem byl víc na severu než v Praze, kde jsem měl bookingy jednou za 14 dní či za týden.

Pak jsem rozjel svoji první rezidenturu s názvem Protected, kde už jsem si zval Djs jako Agent, Lucca, Pavel Krejdl .... a nutno dodat, že jsem v té době hrál techno. :)

Po Liquidu jsem se pak přes známýho dostal k LIVC DJ school, kam jsem začal docházet, protože trénování doma už nestačilo a já chtěl vyzkoušet nějakou lepší techniku, na kterou jsem neměl.

Co na to všechno říkali doma?

No to byly hrozný boje, šílený. Dneska už to máma všechno chápe, ale předtím, když jsem tam někdy i s partičkou kámošů nenechal gramce a mixák na pokoji celý odpoledne nebo víkend stát, to moc nedávala...fakt síla.

A právě proto mě i svým způsobem zachránilo to docházení do LIVC, kde jsem teda neprošel žádným tím kurzem a šlo mi čistě o to vypilovat techniku a zároveň mi dala i setkání s některými  zajímavými lidmi, kteří mi pomohli v mém vývoji.

Postupně jsem od techna přecházel k jiným stylům jako minimal, techhouse. To všechno bylo mnohem jednodušší díky technologii Final Scratch, která mi otevřela daleko více obzory a díky které jsem se stal i flexibilnějším.

A kdy jsi začal brázdit a dobývat atmosféru po pražských klubech?

To de facto zase začalo úplně náhodně. Moje dnes už bývalá přítelkyně mě jednoho dne seznámila s člověkem, co mi nabídl hraní v Pekelným baru a ač to, co se tam hrálo, nebylo úplně mé gusto, vzal jsem to. Postupně jsem tam vystupoval každý čtvrtek a k tomu pak přibyla i rezidentní noc Creative, kde od počátku představuje svou kreativitu i  DJ N-kyp, kterého bych rád zmínil. Později, jsme se rozrostli i o třetího rezidenta, který ovlivnil celý ráz akcí a atmosféry - Djane Katie. K tomu, aby toho nebylo málo, se postupně přidala i spolupráce s produkcí klubu, kdy jsem pomáhal s propagací a tiskovkama celého klubu.

Přesto ses s ním přesně před rokem rozloučil na svém posledním, narozeninovém dílu Creativu... A v tu samou dobu jsi začal i psát pro Techno.cz, že?

Máš pravdu, je to přesně rok, co jsme si pozvali Bélu EN a Macia do Pekelného baru. Tamtéž jsem vlastně i přičuchnul k novinařině, a ještě před tím, než jsem se s Texxem domluvil a začal přispívat svými rozhovory na Techno.cz, jsem jich ale pár udělal pro Poslouchej.net. Aby toho nebylo málo, díky známému a mé houževnatosti mi tento klub nakonec dopomohl k tomu abych začal později spolupracovat i na větších projektech a například známém festivalu Cosmic Trip.

S Creative party jsme se pak přesunuli do klubu Prdel, kde jsme pod vedením Jáji, uspořádali dva díly. Poté Jája přestal v klubu působit a my jsme se spolu s ním přesunuli do Ústuffu, kde jsme teda bohužel stihli jen jeden díl... A finálně se nám podařilo pokračovat v Chaupeau, kde to vlastně funguje doteď a mám z toho radost. Kromě toho přišla ještě nabídka udělat Creative v brněnském Perpetuu, což se taky ukázalo jako super možnost a určitě je to další cesta, kterou bych do budoucna chtěl ještě rozvíjet.

Ty ses podepsal i pod spoustu dalších akcí produkčně a začal pomáhat jednotlivým promotérům...

Přesně tak, nějak jsem začal pomáhat s individuálníma party, ať už to byl after s Vodafonem na Filmovém Festivalu v Karlových Varech, tak další akce. Rád vzpomínám na spolupráci s Retrem a pořádání afterparties po velkých akcích typu Sensation, Transmission či Paul Van Dyk, kde už jsem začal řešit i organizační záležitosti. A díky bývalému produkčnímu Retra vlastně došlo i na první komunikaci a nabídku podílet se na nějakých PR aktivitách Studia 54 a od té doby mi pak byl přidělen i email a naše spolupráce se nadále rozvíjí a pokračuje...

V posledních několika měsících se čím dál víc začínalo skloňovat tvé jméno i v souvislosti s nově vzniklým labelem a značkou Beefphunk, který nechali vzniknout DJ Schwa (Beef records.) a Lucas Hulan (Nightphunk rec.), prozradíš nám k tomu něco víc?

To jsme se loni  po nějakém mejdanu v  Roxy, kde jsme se s Lucasem Hulanem seznámili a následně pak v létě 2009, kdy do Čech dorazil DJ Schwa, začali zaobírat společnou myšlenkou nad vznikem bookingové agentury, která by bookovala české Djs do zahraničí a naopak. Samozřejmě orientace na kvalitní umělce, ne žádná mainstreamovka a postupně jsme už pod záštitou Beefphunk začali vytvářet společné aktivity. Nějaké z ních se stále připravují i když je Schwa opět na druhé straně zeměkoule a komunikuje s námi z Austrálie. Ještě před jeho odjezdem se nám povedla, myslím že podařená, startovačka 30. října v Radosti, kam jsme si pozvali dva australské zástupce z Ministry Of Sound a Stil vor Talent – Marka Dynamixe a Murata Kilice. Taky by asi bylo dobrý poznamenat, že kromě bookingové agentury by chtěl Beefphunk pomáhat i začínajícím producentům například s masterováním tracků a podobně.

K tomu připomeňme, že jsi exklusivní zástupce španělské bookingové agentury pro ČR a SR a chce se mi říct, že na jednoho člověka je toho až dost, ale bojím se, že jsme s výčtem tvých činností ještě neskončili.

K zastupování španělských Djs jsem se ale taky dostal naprostou náhodou. Jednou jsem jednomu z nich dělal runnera a slovo dalo slovo, domluvili jsme se na tom, že budu pomáhat jejich Djs s bookingem a propagaci u nás, dostal jsem pracovní email a od té doby nabízím klubům jejich Dje.

Kolik ty vlastně máš těch pracovních emailů?

Asi pět... /s povzdechem/

Aby byl výčet pracovní činnorodosti kompletní, musím zde zmínit ještě PR pro klub Touster a k tomu všemu stále zvládáš i své zaměstnání, jenž nemá s klubovou scénou nic společného... Jak vypadá tvůj normální pracovní den?

Vstanu, jedu na devátou do práce, udělám co je potřeba. Pak zkontroluju všech těch pět emailů, jestli je všechno v pořádku. Jakmile vím, že se nic nestalo, tak si oddychnu, protože vím, že mám další čas k dobru. V opačném případě se snažím věci okamžitě řešit.

Kolik tiskovek od tebe pravidelně odchází?

Uff...tyjo, tak pravidelně do týdne musím napsat tak 4-5 tiskovek, což je někdy na makovici, hlavně teď, kdy vzhledem k mé dovolené připravuju všechny dopředu, a musím proto řešit všechny podrobnosti s měsíčním předstihem, aby bylo vše při vydání v pořádku.

Ty si nebudeš brát s sebou notebook? Nebude ti ten zápřah chybět?

Jako budu, kvůli nejnutnější komunikaci s Prahou, nicméně věřím tomu, že si rád odpočinu... Určitě ale asi budu první dny nervní. /úsměv/

Předposlední otázka se bude vztahovat k producentské činnosti – ty se chystáš vydat svůj první track, že?

Ano, přesně tak, makal jsem na něm docela dlouhou dobu, občas je těžké najít čas a něco skládat. Nicméně v tuto chvíli už můžu prozradit, že se bude jmenovat MEMORIES a pro představu se pohybuje někde na pomezí tech-house a techna a oficiálně by měl vyjít nejpozději do konce března u Nightphunk Rec. na nějaké spešl kompilaci.

V čem myslíš spočívá to, jak ses vyprofiloval? Je to fakt tak o té náhodě, která tě provázela, štěstí...?

Já beru věci tak jak příjdou... Určitě, ale myslím, že pokud jsou lidi cílevědomí a chtěj něčeho dosáhnout, tak toho nakonec dosáhnou, pokud nejsou cílevědomí tak se nakonec zabrzděj a nemají šanci.

A teď už jen co všechno můžem čekat na tvém narozeninovém Creative., který proběhne již tuto sobotu 23.1. v pražském Chapeau?

No tak rozhodně v Chaupeau bude o spoustu zábavy postaráno. Budou připraveny dvě pódia plná hudby. Dolní pódium je přichystáno pobavit všechny, co vyznávají spíš „androš“, horní – barová stage bude taková "hauzina". Hlavním hostem je brněnský dj Vik, ve speciálním setu uslyšíte dvě půvabné dámy Katie a Claire ve společném setu, při kterém je bude doprovázet vokalistka Sonya Surprise. Dále se představí Lucas Hulan, Shkobiss vs Adam Cloud, N-kyp a moje maličkost. To jsem představil lineup spodní stage. Na barové stagi vystoupí Adlet, Pete Walk, Hozzy, talentovaný Kuba Kubíček aka dj Cubic a Tomík.

Pro více info mrkněte na stránky klubu www.chapeaurouge.cz nebo si na facebooku vyhledejte profil Creative, kde také naleznete kompletní informace o akci.

Nejnovější set ke stažení zde.