ROZHOVOR

 

Sascha Funke: “Praha pro nás byla něco jako Paříž...“

Ne, kolik stojí kilo manga v berlínských zelinářstvích, jsem z něj prostě nedostal - zřejmě pro samé studiové hrátky ani nemá pár minut na nákupy s igelitkou... Každopádně na dalších třináct otázek už si Sascha Funke čas udělal a ty se točily kolem novinek u BPitch, dále prozradil, že bez úsměvu a v podroušeném stavu se do Votrgejtu prostě nedostanete, proč má na MySpace hlášku “Du bist okay,“ jak se jeho kámošovi Paul Kalkbrennerovi u nás líbilo, o fotbale jsme nepokecali vůbec a Rosé jsem taky nikdy nepil... Berte naše povídání jako pozvánku na tento víkend v Roxy s jedním vstupným, ale hned dvěmi velmi zajímavými jmény!

 
Mám takový pocit, že když se dneska řekne Sascha Funke, jedním dechem se dodává – Mango! :) Jak dlouho ti vlastně Sascho trvala finální výroba téhle pecky? Pete Heller v rozhovorech říkal, že Big Love měl hotovou za chvilku, to samé David Morales o Needin You a jaké jsou to ještě dneska hymny... Jak to bylo s Mangem?

Kéž by to tak mohlo být, tohle jim trošku závidím. :) Než jsem se dopracoval k finální verzi, trvalo to tak půl roku, ale zároveň s tím jsem měl rozděláno i spoustu věcí jiných a takhle to podle mě má každý muzikant nebo producent...



Kolikrát jsi vlastně viděl Berlin Calling, kde je kromě muziky Paula Kalkbrennera tahle skvělá a tak pozvolně rostoucí skladba a co na něj s odstupem času říkáš?

Uf, asi desetkrát, ale postupem času jsem jen kouřil cigaretu před sálem a čekal na svou oblíbenou scénu. :) Ono je těžké být objektivní, když jsi tak blízko natáčení a navíc je Paul můj nejlepší kamarád... Ale zodpovědně můžu říct, že je to nejlepší film o naší scéně!

To máme Berlin Calling, teď vydal Thomas Fehlmann super album Gute Luft, což je muzika k dokumentárnímu filmu 24 hodin v Berlíně, pořád jen Berlín, Berlín, Berlín... Nejste tak trochu uzavřeni ve své ulitě a máte vlastně možnost poznávat ještě muziku odjinud?

To rozhodně nejsme, naopak muzika odjinud stále míří k nám. Třeba jenom dneska budu komunikovat s další dvojicí zahraničních producentů. Velké množství jich k nám přiváží tu potřebnou kreativní energii a ty staré časy, kdy Berlín ještě nebyl tolik známý, mi tak vůbec nechybí. Což není žádné překvapení, samozřejmě. :) Přitom je moc dobře, že lidé z Kompaktu nebo Lawrence z Dialu zůstanou tam, kde jsou, protože jinak by tím úplně ztratili svoji originalitu...



Mám v Berlíně kamarádku tady od nás z Čech a ta si vaše město, které už pár let udává směr, nemůže vynachválit... Přesto říká, že najít v té záplavě minimalových akcí místo, kde si užije ten pravý a nefalšovaný deep house, je hrozně těžké. Co bys jí doporučil?

Musí být trpělivá, ještě to půjde nahoru... Uvidíš sám, dejme tomu čas!

Můžeme teď trochu nahlédnout do zákulisí Watergate? Jak to doopravdy v tomhle privátním klubu funguje? Měl jsem to štěstí, že jsem si tam koncem roku 2007 užil akci, kde jsi shodou okolností hrál ty, M.A.N.D.Y. a Minilogue live. Ale pár lidí už mi řeklo, že ne úplně každý se dovnitř dostane. Většinou jsou prý upřednostňovány zamilované páry, než banda deseti kluků, kteří vyrazili lovit holky, je to tak? Takže obsluha u dveří hosty nějak selektuje?!

V první řadě jde o velmi příjemné místo, to doufám uznáš... Znám se tam se všemi, trávíme spolu dost času i mimo klub – měli jsme úžasnou vánoční párty a loni jsme taky společně pořádali náš fotbalový šampionát. BPitch Control nás bohužel vyklepli, takže o tom se bavit nebudeme. :) Víš, ono v Berlíně všeobecně platí, že se do klubu nedostaneš, pokud tam přijdeš se skupinou hlučných ožralých turistů. Selekce u vstupu je pak vždycky individuální. Můj tip tedy zní - přijď raději dřív a pamatuj si, že široký úsměv se tu také cení...

Jako ortodoxního vinyláře mě potěšilo, že jsi tam hrál z klasických placek. Dokonce tam na to máte parádní šuplíčky, do nichž si je přendáte a pak jimi listujete jako v kartotéce u doktora. Ještě pořád jsi věrný klasickým deskám a nebo už podobně jako Paul hraješ jenom z notebooku? Dožije se vinyl ještě dalších dvaceti let?

Já teď používám CD i vinyl v poměru 50:50. Jsem fakt naivní milovník vinylů, takže raději říkám, že přežije. :)



Koho bys nám z té obrovské líhně talentů labelu BPitch Control doporučil? Připadá mí, že Seth Trexler vystoupal strašně nahoru...

S tím Sethem je to trefa. Je až s podivem, jak vyzrálou hudbu dělá na takhle mladýho floutka... Jo a určitě se zaměř i na Chaim a dvojku Zander VT a pak jsme taky objevili nový projekt z Florencie. Jmenuje se We Love a na podzim už má u BPitch naplánované album. Ale nejvíc je podle mě stejně Seth, to je bez debat!

Někde jsem četl, že tvou úplně první deskou byla jedna z věcí od Underground Resistance. Nepřijde ti, že to teď v Americe trochu spí? Jasně, Planet E pořád vydává parádní pecky, ale čím dál více od evropských producentů, protože ti už se dneska naučili ten pravý detroitský zvuk také vyrobit...

Nesouhlasím, Detroit momentálně prochází velkou renesancí a lidi v Americe to nikdy nevzdají. Každý dodnes šílí ze staré produkce třeba od Kennyho Dope, Kerriho Chandlera a dalších... Vždyť lidi v klubech se mě často ptají i na 15 let staré skladby a mají pocit, že musí nutně jít o novou hudbu. Spíš si myslím, že jen mnoho Evropanů to teď zkouší, aby zněli tak dobře jako oni... :)

Na tvém MySpace profilu jsi měl donedávna místo motta jen nápis “Du bist.“ To znám ještě ze školy a je to hned mezi Ich bin a Er ist. :) Jak tomu mám rozumět? Je za tím něco hlubšího, třeba ve smyslu, že každý člověk je vlastně originál a může být sám na sebe hrdý?!

Ne, to určitě ne - tak hluboko nechoď. :) Byl to jeden z našich legračních popěvků na světovém šampionátu ve fotbale v roce 2006. Když byl někdo v pohodě, hulákali jsme: “Du bist okay!“ a když ne, řvali jsme naopak “Du bist nervös!“ A pak jsme si to s Paulem rozdělili, mrkni k němu na MySpace - já jsem ten v pohodě. :)

Má Sascha Funke rád funky?

Zkusím být takovým v Roxy... :)



Ptal jsi se vlastně Paula, jak se mu na premiéře noci, na níž budeš hrát za pár dnů ty, líbilo?

No jasně! To víš, že jsme se o tom bavili a z Roxy se vrátil fakt nadšený. Pro nás z východního Berlína je vždycky zážitkem hrát v Praze. Ještě než padla zeď, byli jsme u vás s rodiči poměrně často - Praha pro nás byla něco jako Paříž...

Kam se Sascha Funke chodí doma bavit a jaký drink nikdy neodmítne? :)

Když nad tím tak přemýšlím, vlastně chodím jenom na fotbal a co se pití týče, nikdy nepohrdnu sklenkou dobrého Rosé...

Pro ty nejbližší dny máš naplánovány nějaké remixy, pracuješ na dalším albu a nebo se chystáš umíchat zase nějakou kompilaci?

Společně s Ninou Kravitz vydáme každou chvíli singl Moses, pak půjde ven remix tracku Rabbits, který jsem udělal pro Superpitchera a další moje remixy pro jiné. No a samozřejmě pracuji na nové desce - mám pocit, že je ten nejvyšší čas!

Díky moc za příjemné povídání, ať se ti v té naší Paříži v sobotu líbí jako Paulovi a já si jdu nakrájet mango...

Sascha Funke - Mango (live @ Maria am Ostbahnhof, Berlin)



Ptal se Myclick v květnu 2010.
 
 
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016