ROZHOVOR

 

DJ Donna Summer: “Donna zůstává mou abstraktní hrdinkou...“

Když si někdo říká Donna Summer a přitom jde o bodrého chlapíka z New Yorku, pak rozhodně zbystříte... Stejně odvážný je i při krádežích samplů známých umělců a podle našeho povídání to vypadá, že v sobotu bude v Central Station veselo. Tuco a Quime, kteří se tak dobře starají o značku Meanbucket, si ho totiž pozvali na další díl večírku Dutty Weekend. O čem jsme si s Jasonem povídali? Samozřejmě o ikoně 70. a 80. let, proč se vyplácí nabízet hudbu zdarma, koho vykrade příště, jaký je rozdíl mezi životem v Berlíně a ve Státech a samozřejmě i o vydávání na labelech Nightshifters a Cock Rock Disco... Hezké čtení!

 
Nejdřív jsi byl Jason Forrest, pak Donna Summer a teď už zase Jason Forrest. Co ti tenhle odvážný nick vlastně přinesl? Zvýšil zájem o tvou osobu, kterého by se zřejmě v takové míře nedostávalo a nebo to bylo pořád jen o vysvětlování, proč jsi se pojmenoval stejně jako slavná pop star 70. a 80. let?

No, je třeba to trochu rozdělit - mám projekty dva. Jako DJ Donna Summer dělám klubovou muziku. Jasně, že to někdo může označit jako breakcore či rave, ale převážně se snažím o klidnější věci, obzvlášť kdekoliv je značka Nightshifters zmíněna. Pak používám pseudonym Jason Forrest a v něm se víc orientuju na samply a rockovou muziku. Teď už můžu prozradit, že jsem hodně blízko dokončení nové nahrávky pod tímhle převlekem a pevně věřím, že vyjde ještě na podzim...



A výhody s “Donnou“ jsi měl veskrze pozitivní?

Rozhodně to byl hodně dobrý marketing! :) Neměl jsem ani tušení, jak přesně to na lidi bude fungovat, ale zvědavost zase zapracovala. Když poprvé uslyšeli o bílým klukovi, který si tak říká a dělá tuhle muziku, určitě na mě hned tak nezapomněli...

Ozvala se ti vlastně někdy skutečná Donna Summer?

Kdepak, respektuju ji natolik, že si ji raději uchovávám jako takovou svou abstraktní hrdinku. :)

Kolikrát za život jsi vlastně slyšel I Feel Love? Nebo je tvou NEJ úplně jiná skladba?

Uf, to už asi nespočítám, ale zároveň mě vytáčí DJs, kteří zahrají tuhle pecku těsně před tím, než je vystřídám a pak na mě jen spiklenecky mrkají ve smyslu: "Chápeš, jo? Dobrej fór, ne?" Tohle na mě dneska už fakt nezabírá...



Tak teď raději od Donny Summer jen a pouze k tvé vlastní produkci... Jak bys definoval svůj současný zvuk, když tě všichni kritici tak násilně pasují do rubriky Breakcore? Jak už to tak dneska bývá, jsi velmi obtížně zaškatulkovatelný, takže byl to záměr, smíchat všechno se vším?

Ha ha, jasně, že to dělám naschvál... Jako už jsem ti říkal před chvílí - věci od DJ Donna Summer jsou víc taneční, jako Jason Forrest to mám víc umělecké, takové víc “hudební.“ Rozhodně jsem hrdý na svou roli ve vývoji žánru Breakcore a pořád tenhle styl miluju. Vydávám ho u sebe na značce Cock Rock Disco a samozřejmě chápu, proč lidi tenhle výraz používají. Myslím si totiž, že je to jen o lenosti a že jen nezvládají držet krok se všemi těmi změnami, kterými hudba všeobecně prochází. Nightshifters je úplně o něčem jiném. Jde o pulzující label, který nemá vůbec žádné závazky k tomuhle stylu a většina fanoušků Nightshifters vůbec tuhle hudbu nezná. Jsem moc rád, že cítím úspěch i v jiných ohledech a paradoxní je, že ve Státech lidi ví spíše o mé rockově orientované muziku. Takže mám vlastně o škatulku navíc. :)

Fandové dubstepu a fandové rovných beatů se řadí mezi poměrně nesmiřitelné tábory, ale současný trend nahrává spíše propojování těchto dvou stylů, viz třeba to, co dělají Joy Orbison, Scuba, Roska, Instra:mental, Martyn a další... Máš z tohoto fúzování radost nebo by se každý měl na 100% věnovat jen tomu, v čem je dobrý?

Máš pravdu v tom, že fanoušci dubstepu a house music jsou zcela rozdílní – jen si srovnej deep house třeba s tvrdším brostepem, který vydává Rusko... Ale zrovna lidi, které jsi zmínil, to dělají skvěle. Já se o tohle míchání žánrů hodně zajímám - je to vždycky takový signál, že se zase něco nového klube na svět. Mám rád trochu rychlejší BPM, (dubstep je skoro vždy na 140, house zase tak 128-130) a určité zvuky zní mnohem víc “fresh,“ když se trochu zrychlí. Rozhodně jde o kombinaci, která mi sedne a moje poslední EP Raw u Nightshifters takhle zní, stejně jako mé další nové pecky...



Do své tvorby už jsi použil hlasové samply kdekoho, včetně Laurie Anderson, Eltona Johna, The Who a Supertramp. Na koho máš zálusk nyní? Kdo bude tvá další oběť? :)

Na novém albu "JF" je hodně samplů, ale skoro žádný z nich se naštěstí nedá poznat. Miluju samplování, ale nejsem už tolik zapojen do vykopávání starých samplů jako dřív. Takže momentálně u mě frčí hlavně Supertramp samply... :)

Svou tvorbu nabízíš na internetu zdarma ve formátu MP3 ke stažení. Myslíš si, že tudy vede cesta a už vážně nastala doba, v níž lidi prostě za žádnou muziku platit nebudou?

Na Cock Rock Disco vydávám každý měsíc album zdarma a mám pocit, že pro každého umělce je to ideální způsob, jak do světa roznést vlastní hudbu a jak o sobě dát vědět. S Nightshifters vydáváme několik MP3 v kvalitě 320 Kb/s a čím víc toho dáme ke stažení, tím víc se toho pak v elektronické podobě prodá. Mám pocit, že čím více muziky zdarma, tím lépe pro všechny. :)

Jaký je rozdíl v tvém sólo vystoupení a když hrajete jako The Jason Forrest Band? Jakou úlohu přesně mají Ethan a Elisabeth?

To byl zajímavý experiment, který trval skoro dva roky. Bohužel už se ale náš projekt rozpadl. Miloval jsem hraní s nimi - Lis válela na keytar a Ethan byl fakt démon, když měl v rukou kytaru. Já do toho zpíval a dělal všechnu tu práci na notebooku...



Pracoval jsi v novinách jako kritik, úspěšně jsi složil zkoušku v oboru Fotografie, přesto videa k tvým skladbám Steppin Off a War Photographer dělali jiní a tyhle snímky pak zabodovaly. Nemáš chuť si tvorbu videoklipů příště vyzkoušet sám? Přeci jen od fotek už je to pak malý krůček...

Určitě ne! Mé výtvarné období už je dávno pryč. Mám pocit, že jsem lepším hudebníkem než výtvarným umělcem. Dělám přitom ale pořád spoustu vizuální práce pro Nightshifters a tak z 50% pro CRD.

Předpokládám, že tvůj vlastní label ti dává absolutní svobodu... Je určen jen pro tvou produkci a nebo tu mají dveře dokořán i ostatní?

Je to opravdu zajímavé. Je tu ten magický moment kdy umělec udělá pár tracků a lidé si o něm pak začnou šeptat, šeptání pak přejde v mluvení a pak se dostaví řvaní a sláva. Musíš najít dobré umělce, když jsou v té fázi šeptání! :) Není to zrovna lehké, ale jde to. Mám samozřejmě absolutní volnost u Nightshifters a dělám jen takové věci, jaké chci já. Přitom se ale pořád držím tří pravidel: 1. Každý musí dostat zaplaceno. 2. Všechny peníze, které vyděláme, jsou striktně rozděleny na procenta. 3. Pořád musí jít o zábavu! Ha ha ha. :)

Jaký je vlastně rozdíl mezi životem v New Yorku a v Berlíně? Je něco, co ti u našich sousedů chybí a naopak něco, bez čeho by ses tu klidně rád obešel?

Berlín sice na první pohled působí, že je naprostým protikladem NYC, (nebo vlastně jakéhokoliv jiného města v USA) ale jsou tu i určité podobnosti. Je tady tolik cizinců, že u jídel jsou teď v kurzu spíše ty mezinárodní trendy. Není neobvyklé, že když procházíš ulicí, ze všech stran slyšíš francouzštinu, angličtinu i španělštinu. Jsem strašně rád, že jsem se dostal od Fox News - bylo to strašně vyčerpávající...

Tak díky za příjemné povídání, ať tě stejně nakopne v sobotu i Praha a i to vyčerpání z prohýřené noci ať je v závěru příjemné. :)

Ptal se Myclick v květnu 2010.
 
 
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016