ROZHOVOR

 

Moimir Papalescu & The Nihilists - interview

Ahoj, abych se přiznal, jste pro mne stále vcelku tajemným bandem a myslím, že nejsem jediným. Jak by jste tedy vy sami popsali kapelu Moimir Papalescu & The Nihilists a hudbu kterou tvoří a prezentuje?

 
Ahoj, abych se přiznal, jste pro mne stále vcelku tajemným bandem a myslím, že nejsem jediným. Jak by jste tedy vy sami popsali kapelu Moimir Papalescu & The Nihilists a hudbu kterou tvoří a prezentuje?

Moimir Papalescu (MP): Jsme ti, kteří mají rádi elektroniku, folklórní tance a drsnou krásu Karpat. Proto jsme možná pro mnohé tajemným bandem... proto i naše hudba je elektronická, folklórní a tajemná. :)

Hank: Jsme asi takovej mix elektroniky, disca, punku a křesťanské country. :) A ještě trochu všeho ostatního.

V souvislosti s vámi, je nejčastěji skloňovaným přídomkem hudební styl electroclash. Co se vám vybaví, když slovo electroclash zaslechnete? Co si před ním představujete?

MP: Soft Cell, Visage, Ultravox, OMD, Sex Pistols, Clash, The Cramps - souboj titánů. Prostě podle nás hodně dobrá doba byla 80. léta - doba syntezátorových skupin, doba, kdy poprvé začala vznikat taneční scéna a z této vlny dnes právě electroclash čerpá - je to nejen retro, ale i elektronika dělaná novými technologiemi, nebránící se dalším vlivům, například punku - zkrátka styl, který má STYL!

Hank: Spojení spousty věcí, vysvobození a vzrušení, návrat ke skvělejm trendům a vlivům a spousta nových kapel a projektů který míchaj elektroniku třeba s rock'n'rollem. Za všechny třeba Fischerspooner, Swayzak, Fat Truckers, Ladytron, ale taky třeba stará newyorská a doufám, že znovuobjevená partička Suicide, to byl třeba elektroclash 70. let! Ale my vlastně elektroclash být nechceme. Já třeba dělám už deset let v hudbě to samý, akorát teď to má trochu jinou formu.

Jaké jsou vlastně vaše předchozí hudební zkušenosti? Slyšel jsem cosi kapelách jako Vanessa a podobných velmi výrazných celcích... Jaké věci máte pocit že jste si z nich vzali do svých následných hudebních aktivit?

MP: V mém případě EBM skupina Gun Dreams, taneční Sundreams, již zmiňovaná kultovní Vanessa - co všechny tyto projekty spojuje a zasahuje i do současných Nihilists je právě elektronika. Všechny tyto skupiny jako hlavní výrazový prostředek používaly nejrůznější, na tu dobu vždy moderní technologie.

Hank: Pořád v podstatě na něčem dělám a jeden čas jsem se taky motal kolem postpunkové, vysoce kultovní kapely Rány Těla. :)

Vaše hudba se snad dá označit za taneční, chodíte sami na party? Máte nějakého DJe jehož opravdu respektujete? A znamená to, že ho respektujete i to, že vás roztančí?

MP: Na party jen velmi zřídka, to spíš na nich hraju - v poslední době stále častěji vzhledem k úzké spolupráci s DJ Orbithem. Takže z našich DJs právě již zmiňovaný a z těch zahraničních Miss Kitin nebo teď naposledy Phil Hartnoll z Orbital.

Hank: Nikdy jsem moc nerozlišoval taneční a jinou hudbu. Jsou třeba Portishead taneční kapelou? Já sám nevím a je mi to hlavně dost jedno, důležitý je že byli skvělou kapelou!

Sonja: Chodím na party téměř každý den. Střílet ty DJs. Teda kromě Orbitha.

Co by jste rádi svou hudbou vyvolali u posluchačů? Tanec, zadumaný poslech, smích, pláč, odreagování se, spoustu otázek... Jsou vlastně při skládání a hraní pro vás prioritní posluchači, nebo jde o čisté vyjádření sebe sama?

MP: Jedno s druhým ruku v ruce jde. :) Tím chci říct, že chceme lidem přinést něco, co tu zatím není - a myslím, že v tomto ohledu jdeme správným směrem - samozřejmě, že bychom byli rádi, kdyby přitom dělali všechny ty věci, na které se ptáte.

Hank: Pocit nejistoty, údivu a vzrušení.

Tento rozhovor se blízce váže k vašemu pondělnímu vystoupení v klubu Roxy na akci Free Mondays (10.11). Budete nějak výrazně odlišné od vašich ostatních koncertů? Jak vlastně takové vaše vystoupení vypadá?

MP: Výrazný elektro-rytmus, extatické i melancholické vokály, neotřelé i otřelé hudební postupy a taky neóny a záblesky světel, mlha a obrazy naší domoviny vyvolávají atmosféru čehosi zvláštního a nepopsatelného - přijďte se přesvědčit.

Hank: Bude to snad fajn.

Jaké info byste si o sobě rádi přečetli někde v médiích? Jaká věc by vám udělala opravdu radost, kdyby ji někdo o vašem bandu či hudbě napsal? Nadějní, suverénní projev, krásná kapela, inovátoři,...?

MP: Klasici stylu. :)

Hank: Hergot, co to sou vlastně zač?

A co byste si o sobě rozhodně přečíst nechtěli? Škatulka která by vás doopravdy vytočila, naprosto nepochopené zhodnocení něčeho, co jste vytvořili... Máte nějakou takovou noční můru? (že třeba vstanete a objevíte recenzi v Bravu, doporučující vaši hudbu třináctkám zklamaným láskou; pochvalu, že jste vskutku vynikající Karel Gott revival; plesání recenzenta, že takhle dobrou chilloutovou partu ještě neslyšel; atp...)

MP: Krásná kapela - suverénní projev...

Hank: ???

Sonja: Raději aby snad o nás nepsali.

Kterých 5 CD byste si vzali na pustý ostrov? (samozř. ostrov, kde by tato bylo na čem poslouchat;)

MP: Kraftwerk - Radioactivity, Henry Mancini - jakýkoliv výběr (například Pink Panther's Theme & Other Hits), Claude Debussy - La Mer, Fischerspooner - No. 1, Visage - Visage.

Hank: Joy Division - Closer, Birthday Party - Junkyard, Leonard Cohen - I'm Your Man, Fischerspooner - #1, Visage - Visage a taky desky Velvet Underground, Barry Adamsona, Amandy Lear, Franka Sinatry, Suicide, Johnnyho Cashe, Marc Almonda, Rubettes, Lee Hazlewooda, Swans... a spousty dalších.

Sonja: Nine Inch Nails - Pretty Hate Machine, The Residents - Eskimo, Elvis Presley - cokoliv...

Děkuji za rozhovor. :)

MP: "Cu crueli lusce!"

Pokud byste rádi zjistili "Hergot, co to sou vlastně zač?" tito domácí klasici stylu ;) electroclash, není nic jednoduššího, než navštívit v pondělí 10.11. akci Free Mondays v klubu Roxy, kde kromě nich vystoupí i v rozhovoru zmiňovaný DJ Orbith spolu s DJem Ixerem. Vstupné je, jako každé pondělí, samozřejmě zdarma.
 
 
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016